„Pro třicítku táborníků byl připraven takový program, aby se nikdo nenudil nebo neměl čas zlobit," prozradila organizátorka tábora Radomila Macháčková.

Takže zvířata na farmě v Soběhrdech užasle koukala na to, že jim dorazila konkurence, trampolíny funěly blahem nad skoky dětí různých věkových kategorií, po jejichž nájezdu nezbyl v bufetu snad ani jeden párek v rohlíku. Jestli si v benešovském podzemí strašidla myslela, že je zde bezpečné bydlení, po vpádu „loupeživé" hordy Radky Macháčkové si sbalila zavazadla a tuto lokalitu spěšně opustila. Ostatně horké chvilky zažili i vojáci ve Vojenském technickém muzeu Lešany, které „loupežníci" Radky Macháčkové přepadli ze zálohy. Výjimkou nebylo ani kuličkové hřiště ve Zruči nad Sázavou, kde děti otestovaly nejen kuličkovou dráhu, ale daly dokonale zabrat všem houpačkám, lanovce a prolézačkám.

„Ještě bych se vrátila k Lešanům. Opuštěním muzea naše dobrodružství totiž zdaleka nekončilo," začala vyprávět veselou historku Radka Macháčková.

Jak už to tak bývá, kolem autobusové zastávky bylo kovové zábradlí. Ve chvíli, kdy přijížděl autobus a „velitelka" Radka zavelela k nástupu, jeden kluk nereagoval a bez hnutí stál u zábradlí. Z nudy si totiž připoutal třemi uzly popruhy od batohu k onomu zábradlí a nemohl je povolit.

„A tak jsem zaklekla, začala je rozmotávat a přitom prosila řidiče autobusu o strpení. Jenomže uzly ne a ne povolit. Požádala jsem tedy řidiče, jestli nemá nůž. Zatímco on se řehtal a vytahoval nůž z kapsy, Lukáš začal brečet. Nakonec se mi povedlo motanici povolit a mohli jsme bez ztráty kytičky odjet domů," popsala nezáviděníhodnou situaci organizátorka akce.

I přes problém zvaný uzle na batohu strávily děti úžasný tábor, z kterého se jim nechtělo domů. Třeba takové domino na hřišti v sídlišti, nebylo jen tak obyčejné, ale figurky tvořili samotní táborníci. Na fotbalovém stadionu zase děti ukázaly, jak umí jezdit nejen na kolech, koloběžkách nebo kolečkových bruslích, ale že umí řídit i autíčka na dálkové ovládání. Heslo dne znělo: „Jede ten, kdo kola má."

Přestože táborníky doprovázela na každém kroku velká vedra, stačili ještě podniknout pochod za pokladem, který byl ukryt v lese za Vyzradilkou nebo se vykoupat v kdysi dávno funkčním bystřickém koupališti.

„Celý tábor se ve chvílích poledního klidu připravoval na závěrečnou táborovou Talentmánii, kde se tančilo, cvičilo, zpívalo a čarovalo," dodala Radomila Macháčková.