„Podblanicko, kde žili jen Češi, se vyhnulo národnostním třenicím známým z pohraničí,“ připomněl tu dobu Radovan Cáder, ředitel Muzea Podblanicka.

Před 19. stoletím žili Češi společně v Němci v zemi, která byla společná pro všechny. Pak se do jejich myslí vloudily nacionální myšlenky a byl tu problém. Obě národnosti dál žily v jedné zemi, ale už ne spolu, nýbrž vedle sebe. Soužití pak eskalovalo během první světové války.

Zatímco Češi prahli po vlastním státě, Němci se dál cítili více svázáni s monarchií nebo Německem. „Němci se proto ostentativně přikláněli ke starému Rakousku, proti vzniku Československa,“ vysvětlil Radovan Cáder.

A i když někteří muži 28. října označili události té doby jako revoluci, ve skutečnosti se o nic takového nejednalo. Zrod nového státu byl podle Cádera překotný jen v Praze a jeho živelný děj dokonce překvapil i samotné „muže 28. října. Přesto se i lidé na Benešovsku o událostech v Praze dozvěděli velice rychle.

„Nebylo to samozřejmě jako dnes, on line, ale už tehdy fungoval telegraf a telefon, takže se zprávy šířily rychle,“ tvrdí Cáder s tím, že situace byla i tak dost chaotická a nikdo nic přesně nevěděl. Možná i proto na Podblanicku nedošlo k demonstracím za ČSR nebo oslavy jejího vniku.

Přesto se do historie zrodu ČSR zapsali výrazně i dva muži z Podblanicka. Benešovský rodák, právník Josef Scheiner se skupinou Sokolů zadrželi místodržitele Českého království Maxe Coudenhove a znemožnili mu zorganizovat vojenský odpor proti mladé republice. Benešovský advokát František Veselý byl zase Masarykův osobní přítel a také první ministr spravedlnosti.

Bramboráři na votickém nádraží. Fotografie z roku 1915 ukazuje způsob zásobování obyvatelstva potravinami v době války. Lidé z měst, především z Prahy, s pytli plnými zemáků nakoupených od místních obyvatel, čekají na vlak.

Bramboráři na votickém nádraží. Fotografie z roku 1915 ukazuje způsob zásobování obyvatelstva potravinami v době války. Lidé z měst, především z Prahy, s pytli plnými zemáků nakoupených od místních obyvatel, čekají na vlak. Foto: archiv Ladislava Hendrycha