„Pocházím z Nosákova, což je vesnice čtyři kilometry od Jankova. Do obecné školy jsem chodila do Odlochovic, do měšťanky v Jankově mě pak vozil tatínek,“ říká a hned připomíná, že docházka do základní školy tehdy na začátku padesátých let nebyla taková, jako je nyní. „Když jsem vycházela, museli jsme skládat ještě před vysvědčením zkoušky před porotou z matematiky, češtiny a ruštiny. V porotě zasedali učitelé a také někdo z národního výboru. Tahle praxe ale netrvala moc dlouho, možná jen ten jeden rok, co jsem vycházela z deváté třídy,“ uvedla. „Na vysvědčení jsem z těch zkoušek měla dvě trojky.“

Řekli mi, že buď doma zůstanu hospodařit já, nebo tatínek

Otec Květuše pracoval jako elektrikář šestnáct let ve Zlatodolu Roudný. Do zaměstnání jezdil v létě na kole, v zimě těch zhruba sedm kilometrů chodil pěšky. Když se vrátil po směně domů do Nosákova, musel ještě zastat malé hospodářství. Když Květuše vycházela ze základní školy, ve Zlatodolu Roudný pracoval v tu dobu v kanceláři také její bratranec. A právě on jí tam, přímo v kanceláři, domluvil práci. „Byla jsem tam dokonce na zkoušce a všechno, co po mě chtěli, jsme zvládla. Musela jsem to ale ohlásit pracovnímu úřadu ve Voticích a ten mi kvůli našemu hospodářství práci v Roudném zakázal,“ tvrdí. „Řekli mi, že buď doma zůstanu hospodařit já, nebo tatínek,“ popisuje těžké dilema.

close Květuše Novotná žije v DS Jankov sedm let. info Zdroj: Deník/Zdeněk Kellner zoom_in Květuše Novotná žije v DS Jankov sedm let.

Květuše proto zůstala na gruntu, který měl pouhé dva hektary půdy. Při těžké práci v zemědělství jí pomáhal otec i prarodiče. Rozhodnutí úřadů bylo jasné. Hospodářství muselo plnit dodávky, především obilí. Soukromé hospodářství vydrželo v Nosákově nějakých osm let a to i v době, kdy už i v této části okresu komunisté založili kolchozy. „Soukromé bylo nejen naše hospodářství, ale i dvou nebo tří našich našich sousedů,“ tvrdí Květuše. Po zastání práce doma si Květuše ještě chodila přivydělávat do JZD. A „jézédáci“ mladou dívku s sebou brávali i na zájezdy do Prahy.

Slepička přijel na kobyle

V roce 1951 nejen touto částí okresu hýbala aféra zastřelení Václava Burdy, komunistického předsedy Národního výboru v Kamberku, tehdy Zlatých Horách. Střelcem byl František Slepička vojenský zběh původem z Jankovské Lhoty. A právě s ním se mladá Květuše dokonce osobně setkala. „To už jsem byla ze základní školy pryč a kamarádila jsem s o dva roky starší dívkou. Přišla za mnou, abych s ní v neděli šla na rande, které měla domluvené s nějakým klukem. S jakým, to mi neřekla. Schůzku měla na kraji velkého lesa Hartmany. Najednou jsme slyšely dusot koně a ten kluk, Slepička, přijel na kobyle. Nechala jsem je tam samotné a šla domů,“ vypráví paní Květuše a připomíná, že to bylo krátce před onou vraždou ve Zlatých Horách. „Byl blonďatý a oblečený v rajtkách. Slušelo mu to, byl to příjemný, milý kluk,“ dodala. „Dozvěděla jsem se pak, že chodil za holkou z Jiřetic a měl s ní rande ještě v době, kdy už ho hledali. Když jsme šli k muzice do Zvěstova, báli jsme se, aby nás Slepička nepřepadl,“ tvrdí.

Jednou mě kráva kopla do hlavy

Jakmile se ve svých 23 letech vdala a odešla z domova a narodili se jí dcera a syn. Rodiče pak dali hospodářství v Nosákově do JZD. Po mateřské pracovala v jiném družstvu, ve Vyšeticích na Táborsku. Ale jen jako brigádnice. „To byla chyba, ty odpracované roky mi nešly důchod,“ říká. V JZD to byla těžká práce na poli, v bramborárně nebo i v kravíně. Připravovala také hnojivo pro práškovací letadlo. S ním dokonce také letěla a za to dostala i odměnu. V zaměstnání to ale nebylo vždycky úplně fajn. „Jednou mě kráva kopla do hlavy, do čela, až jsem dočasně ztratila zrak,“ vzpomíná paní Květuše. „Krávy to byly nebezpečné, potvory,“ tvrdí. Postupně, ještě týž den se jí naštěstí zrak začal vracet, ale bylo jí pořád špatně.

Manžel ji autem odvezl do táborské nemocnice na vyšetření. Květuše utrpěla těžký otřes mozku a během dvoutýdenní neschopenky se pozvolna z úrazu začala vracet k normálu. Při vycházkách dokonce vyplivla velký kus sražené krve. „To bylo štěstí, že to vyšlo ven,“ hodnotí. Paní Květuše má od dcery a syna tři vnoučata a pět pravnoučat. „Chodí za mnou na návštěvy,“ jsem za to ráda. „Mám ale také dva bratrance a sestřenici a ty už jsem neviděla hodně dlouho. Byla bych ráda, pokud to je možné, kdybychom se ještě viděli, nebo mi alespoň napsali. Mám už sedm let stejnou adresu v Domově seniorů Jankov,“ dodala.

close Středočeský kraj - logo info Zdroj: se souhlasem Středočeského kraje zoom_in Domov seniorů Jankov je sociální zařízení zřizované Středočeským krajem se nachází v centru Jankova, v klidové části obce mimo hlavní silnici. Je obklopený zelení a od západu rybníkem zvaným Hrad. Sídlí v jedné třípodlažní budově. V prvním patře je 17 pokojů pro mobilní klienty. Ve druhém patře je 15 pokojů. Celková kapacita je 64 lůžek. Pokoje jsou dvoulůžkové, pouze jeden pokoj je čtyřlůžkový, sedm pokojů je jednolůžkových, z toho dva jednolůžkové mají společnou kuchyňku a sociální zařízení. Tři pokoje jsou typu garsoniéry. Základním posláním Domova seniorů Jankov je poskytování sociálních  a zdravotních služeb, podporovat soběstačnost seniorů a osob se zdravotním postižení, umožnit jim prožití plnohodnotného, aktivního a důstojného života.