„Stálo tam, že jsem o rok mladší než čert,“ směje se senior s odkazem na schůzku u něj doma, v Kalné, v březnu 2015. Bohuslav Vlasák tehdy převzal plaketu, která stvrzovala, že jako hráč na heligonku a zpěvák vstoupil do Síně slávy Benešovského deníku v rámci hudební ankety Benešovský Otík. Lidový umělec sice není hvězdou televizních show, přesto lze s odstupem těch více než osmi let říci, že si ocenění skutečně zaslouží. Dobrosrdečného a především zásadového a za pravdou vždy stojícího muže znají tisíce lidí. Právě kvůli jeho zpěvu a hře na heligonku.

Rodák z Kalné slavil poprvé ve Vlašimi

Bohuslav Vlasák se narodil v Kalné, ale letos poprvé své, v pořadí už sedmaosmdesáté narozeniny, neslavil právě tam. Ze vsi u želivské přehrady Švihov se v březnu přestěhoval na novou adresu - Domov ve Vlašimi. I nyní neobyčejně vitální muž stále hraje a zpívá.

close Bohuslav Vlasák. info Zdroj: Deník/Zdeněk Kellner zoom_in Bohuslav Vlasák.

Už ale pouze každou středu svým novým sousedům. Zdatného muzikanta a vítaného společníka si ale dříve zvali lidé na svatby, narozeniny nebo různé oslavy. Prakticky celý život pan Bohuslav prožil na rodné hroudě. Jeho rodiče měli v Kalné hospodářství s devíti hektary polností a třemi hektary lesa. A dvůr plný zvířat. Ty, zejména psy, pan Bohuslav miluje. Proto také připomíná focení z onoho roku 2015, při němž mu byl na snímcích partnerem jeho černý čtyřnohý kamarád.

Na heligonku hrál už otec

Na heligonku hrál Bohoušův otec a tak není divu, že v muzicírování pokračuje i on. Platí to, i když táta kvůli dřině na poli a v lese neměl na hudební výuku svého syna čas. „Jsem samouk. Když tatínek, který hrál líp než já, šel pracovat do chléva, odmala jsem si s jeho heligonkou s popraskanými měchy pohrával. A nakonec jsem se na ni skutečně naučil i hrát. Při tom jsme se sestrou také doma zpívali. Maminka říkala tatínkovi, aby mě dal do hudební školy, ale to se nikdy nestalo. Tatínkovi to nevyčítám, taková byla doba,“ vzpomíná.

Bohuslav Vlasák vzpomíná:

Bohuslav Vlasák oslavil v srpnu 2023 své sedmaosmdesáté narozeniny. | Video: Zdeněk Kellner

Statek po rodičích po smrti otce ve svých devatenácti letech zdědil. Záhy rukoval na vojnu. Jako synek sedláka k Pomocnému technickému praporu. Než se v roce 1958 vrátil domů, hospodářství zastala jeho starší sestra s manželem. Jenže horší časy v té špatné době teprve přišly. Mladý hospodář na konci krutých padesátých let neodolal psychickému nátlaku soudruhů a hospodářství svěřil do správy Státního statku Šternov, později patřícího pod JZD Trhový Štěpánov. Právě tam také pracoval. Také proto, že mu komunisté neumožnili žádné studium.

Byl jsem vlastně otrokem

„Řekli mi, že budu pracovat na poli a nemohl jsem ze zemědělství ani odejít. Takový byl tehdy zákon. Byl jsem vlastně otrokem, platili mi tři koruny sedmdesát na hodinu,“ uvedl. Přišel sice o rodinný majetek, ale lásku k hudbě mu soudruzi nevzali. Jak sám říká, má dar od boha – hudební sluch, proto nepotřebuje ani noty. Od svých pětadvaceti let měl i svou vlastní kapelu. Spolu sním v ní hráli další čtyři muzikanti. S jedním z nich muzicírování táhl dvaatřicet let.

„Všichni moji kamarádi muzikanti mi už zemřeli. Z celé party jsem zůstal sám,“ říká smutně muž, který byl v Kalné celých 59 let členem sboru dobrovolných hasičů a 29 let jeho starostou. S manželkou Jaroslavou, která zemřela před čtrnácti roky, mají tři syny, kteří ho navštěvují i v jeho novém domově. Když tam v březnu nastupoval obával se kasárenského života. Ten se ale nedostavil a Bohuslav podle uvážení běžně jezdí na návštěvy. „Je tu blaze, starají se o mě perfektně,“ tvrdí. „Dokonce tu jsou čtyři zdravotní sestry moje příbuzné. A můj spolubydlící je dokonce bratranec mojí ženy,“ dodal Bohuslav Vlasák.

close Středočeský kraj - logo info Zdroj: se souhlasem Středočeského kraje zoom_in Domov pro seniory Vlašim - Krajská příspěvková organizace Domov pro seniory Vlašim v centru města vznikl rekonstrukcí bývalé nemocnice na jaře 1998. Poskytuje sociální služby, které využívá 104 klientů. Budova Domova je třípodlažní a v jejím suterénu se nachází vedle technického zázemí také například kaple. V přízemí má Domov kanceláře provozního a sociálního úseku, kavárničku i pokoje uživatelů, které jsou i v dalších podlažích. Vstup do budovy je bezbariérový a klientům slouží dva výtahy. Zařízení s moderním vybavením a zkušeným personálem umožňuje uživatelům Domova vést plnohodnotný a aktivní život.