A když hvězdné, tak na seznamu hlavních postav nemůže chybět ani jedna z nejpůvabnějších českých hereček Tereza Kostková, která mezi jednotlivými natáčecími obrazy poskytla Benešovskému deníku rozhovor.

Prozraďte čtenářům Deníku, jakou postavu v pohádkové komedii Strašidla ztvárňujete.
Předně musím říct, že nebudu prozrazovat vše, protože si myslím, že herec má svou postavu zahrát tak, aby to divák poznal sám. To by bylo úplně ideální. Nicméně alespoň orientačně. V této pohádce, kde jsou dva světy, lidí a strašidel, patřím do rodiny strašidel, kde hraji maminku a mým zaměřením je vaření kouzelných lektvarů, které proměňují lidi v někoho jiného, a ve zvířata. Na to je jako kouzelnice velice hrdá a nechce opustit svět strašidel. To je její hlavní motto. Ona je pyšná na to, čím její rodina je. Manžel je hejkal, babička čarodějnice, a nechce se míchat s lidmi. Což je velice důležité k té zápletce. Víc říkat nebudu.

Hrajete maminku, která je pyšná na to, jak je šikovná při vaření svých lektvarů. Jak to máte v soukromém životě. Vaříte ráda?
Vařím moc ráda. Odpočinu si u toho, a musím říct, že mě to baví čím dál tím víc. Teď mám zrovna období, kdy mě to baví opravdu hodně. Hlavně, když mám na přípravu jídel čas. Ráda dělám svíčkovou, peču domácí chléb. Je pravda, že nezavařuji, nesuším houby, na to nemám tolik času a ani to není úplně moje disciplína, zatím, třeba k tomu dospěji, to se mění, ale musím říct, že to v kuchyni baví. Nemám s tím problém. Syn mi navíc moc nejí obědy ve školní jídelně, takže mu vařím i obědy. Jsem ráda, když to někomu chutná.

Máte osmiletého syna Toníka. Co říká na to, že jeho maminka bude hrát v pohádce?
V sobotu se sem přijede podívat a moc se na to těší. Ani on neví, jak všechno dopadne, protože si to chce užít, až přijde do kina.

Točíte s režisérem Zdeňkem Troškou poprvé?
Ano a jsem za to velice ráda. Je to člověk, kterého si nesmírně vážím. Myslím si, že je to velmi vzdělaný člověk, nesmírně laskavý, a umí výborně svou práci. Mě vzdělaní lidé baví, protože to rozšiřuje obzory.

Mimo jiného hrajete v seriálu Vinaři. Dá se porovnat spolupráce s režisérem Vinařů a panem Troškou?
Nechci porovnávat, a ani se to nedá. Jedno je televizní technologie, druhé filmová. To by nebylo fér. Navíc jsou to dva diametrálně rozlišné žánry. Já si spolupráce s panem Troškou nesmírně vážím a jsem ráda, že s ním mohu pracovat.

Máte na sobě krásný kostým. Jak se v takových šatech cítíte?
Nádherně. Já mám ráda krásné šaty a modrou barvu. Je to úžasná ruční práce.

Dneska není zrovna hezké počasí. Není vám v nich zima?
Ne. My jsme zvyklí. Loni, když jsme točili Vinaře, začínali jsme v květnu už v pět hodin ráno, a na sobě jsme měli jen trika s krátkými rukávy. To byla teprve pořádná kosa. Tohle je ještě luxus.

Tohle jsou jediné šaty a paruka, v kterých vás diváci ve filmu uvidí?
Ne. Stejně jako šatů, tak i paruk vystřídám hned několik, protože ve filmu měním podoby. Ale všechno je to ruční práce. Ručně šité, ručně vyšívané, a kupříkladu tahle nádherná černá paruka je až z Paříže.

Ve Strašidlech vám hraje maminku vaše skutečná maminka. Jaké to je?
Krásné. Sice se už třináct let několikrát za měsíc potkáváme na jevišti, ale nikdy jsme spolu ještě netočily. Takže jsem tomu moc ráda.