To se na 7, 16, 18, 25, 35 a 50 kilometrovou tůru vydalo celkem 2537 turistů, dálkoplazů nebo jen vyznavačů procházek jarní přírodou, a na cyklotrasy dlouhé 20, 46, 80 a 115 kilometrů si vyšláplo 78 jezdců.

„S účastí jsme spokojeni. Ale myslím si, že by přišlo ještě víc lidí, kdyby se Povidlový koláč nepřekrýval s jičínským pochodem Za Rumcajsem, a v Kralupech nad Vltavou se jde Na okoř bez oře," uvedl předseda KČT Benešov Jiří Polesný.

Všichni, kteří se nebáli pěší chůze, dorazili do Benešova ochutnat povidlový koláč, který čekal na každého účastníka z nejrůznějších koutů republiky. Ať už to bylo z Ostravy, Plzně, Karlových Varů, ale i Slovenska či méně vzdálené Prahy, Tábora či Havlíčkova Brodu.

„Je pravda, že většina koláčů je povidlových. Ale nechali jsme udělat i pár tvarohových a makových, protože lidé jsou mlsní," poznamenal s úsměvem Jiří Polesný.

„Jsou jich celkem tři tisíce. Aby se dostalo opravdu na každého. A kdyby to náhodou nestačilo, máme v záloze ještě pět set kusů lineckých koleček, které jsme schopni sem neprodleně z jedné nejmenované pekárny dopravit," doplnil svého kolegu jeden ze zakladatelů pochodu Milan Crhák.

V čerstvé paměti má totiž pochod dva roky zpět, kdy se na start postavilo zhruba 3500 lidí.

A proč zrovna pochod Za povidlovým koláčem?

„O lidech z Benešova se říká, že jsou to povidláci. A to vzniklo, tím, že údajně měli kdysi nějací lupiči vlézt do sklepu zámku Konopiště, odkud ukradli soudek. Mysleli si, že je plný vína, ale když ho otevřeli, zjistili, že je plný povidel. Tak ze vzteku, že to tak dopadlo, těmi povidly pomazali sochu sv. Jana. A od té doby se říká Benešákům povidláci," popsal úsměvnou historku předseda benešovského klubu českých turistů.

Když neprší, tak to jde, míní Bohumil Bareš

Už podruhé se na start pochodu Za povidlovým koláčem postavil se svým synem Matějem i Bohumil Bareš z Dubu.

Říkal jste, že Za povidlovým koláčem jste šli s Matýskem už loni. Co jiné pochody?
To ne. Matěj je ještě malý, je mu necelých šest let, takže zkoušíme zatím zaprvé krátké trasy a zadruhé pochody, které jsou tady v Benešově.

Kolik kilometrů půjdete?
Stejně jako loni. Tu nejkratší trať. Sedm kilometrů.

Jak se Matýsek těší?
Právě že moc ne. Loni totiž upadl, odřel si ručičku, takže od rána tvrdí, že raději nikam nepůjdeme, aby zase nezakopl a neudělal si úraz.

Neodrazovalo vás trochu dnešní chladné počasí?
Ani ne. Dokud neprší, tak to pořád ještě jde. V batohu máme pro všechny případy náhradní mikinu, na doplnění energie sušenky a pití, takže si myslím, že to zvládneme.