„Naším záměrem je, aby se po železnici svezly děti ručně poháněnými drezínami,“ vysvětlil s tím, že vzhledem k omezenému prostoru mezi železniční tratí Praha – Benešov a silnicí není možné postavit železniční okruh, ale jen zhruba dvacet metrů rovné dvoukolejky. Ty budou vybaveny i točnou s třemi dalšími, kratšími rameny i jakýmsi depem.

„Maminky si děti budou moci pohlídat přímo u trati z chodníku se žulovou dlažbou, kterou nám věnovala obec Čerčany nebo si odpočinout na lavičkách vzor Schönbrunn, což je nejoblíbenější a nejprodávanější secesní lavička z litiny a dřeva,“ plánuje předseda sdružení, povoláním strojvedoucí.

Styl doplní i dva litinové sloupy s lampami a cimrmanovským rozcestníkem. Pod vodním jeřábem, který kdysi sloužil k doplňování vody do parních lokomotiv, bude dřevěná káď s fontánou. V parčíku už nyní nechybí ani raritní třínápravový podvozek vagonu připravený na vybudování nástavby. Ten pro změnu stojí na kolejích s „bosenským“ rozchodem 760 milimetrů.

To, že se záměr blíží k cíli jen velice pozvolna, Lumíra Běhala nezneklidňuje. Má pro to své logické vysvětlení. „Ani Řím nebyl postavený hned,“ tvrdí.

„Nepospícháme, nechceme žádné kompromisy. Děláme všechno kvalitně z trvanlivých materiálů – žuly a litiny s tím, že chceme, aby to vydrželo i budoucím generacím. Chci, aby to bylo krásné a kvalitní. Jako ve starém mocnářství. Když jedu vlakem nebo autobusem, trpím při pohledu, jak lidé zaneřádili naši zemi, jak málo stačí ke spokojenosti,“ dodal Lumír Běhal. „Chci návrat ke kořenům, kdy se všechno dělalo řemeslně a poctivě,“ zakončil.