Dokládají to snímky školáků z první poloviny minulého století, meziválečného období i z dob, kdy „naše dělnická pěst zatočila se všemi vykořisťovatelskými parazity." V tu dobu si téměř všichni začali být rovni. Nebylo totiž příliš vhodné vyčnívat z řady a upozorňovat na sebe. A platilo to také v oblasti módy. I té dětské, školní.

Proto jsou děti na snímcích prvorepublikových i těch z padesátých let minulého století velmi elegantně oblečeny. Jenže, to, co to bývalo kdysi běžné, se postupně stalo přežitkem. Úpadek nastal v sedmdesátých letech v dobách husákovské normalizace. Na trhu chyběly i základní potřeby.

Platilo to také o oblékání. Aby režim „zavřel ústa“ produkovaly textilní továrny někdy doslova šílené oděvní materiály plné umělých vláken. A o střizích to platilo jakbysmet.