S tímto názorem se ale zcela neztotožňuje členka Ligy na ochranu zvířat Ivana Nedvědová. Deník se tedy rozhodl k tomuto tématu ještě jednou vrátit, a proto náhradní domov čtyřnohých chlupáčů redaktorka Benešovského deníku, včetně dvou stážistů bez předchozího ohlášení osobně navštívila.

„V útulku jsou dvě ošetřovatelky, které mají zákaz pouštět kohokoliv dovnitř. Buď aby neviděl tu hrůzu uvnitř, anebo nevím," upozorňovala Benešovský deník prostřednictvím mailu Ivana Nedvědová.

To se ale nepotvrdilo. Trojice novinářů se mohla po útulku, ať už venku, tak uvnitř budovy libovolně pohybovat i fotit.

„Já vás klidně do našeho útulku vezmu. Není problém se tam podívat. My nemáme co tajit. Ale řekněte mi, kde jinde vás pustí? Já totiž myslím, že nikde. Vím, že v Tróji je útulek, kam lidi nepouští, v Hrachově, kde je pár let nový útulek také veřejnost nesmí," namítla spolumajitelka maršovického psího útulku Marie Hrmová.

Podle jejích slov, kam maximálně návštěvníci smí, jsou ve větších útulcích přijímací místnosti, v menších, jako je například ten maršovický, k vstupní bráně, kam psy zájemcům přivedou nebo zapůjčí katalog, z něhož si svého budoucího psího mazlíčka mohou vybrat.

Maršovický útulek je prý hrozný

Mezi lidmi, kteří prý „Maršovice" znají má údajně tamní útulek hroznou pověst. Není tedy divu, že ho v poslední době už třikrát navštívili pracovníci benešovské veterinární stanice. Ti jej ale pokaždé shledali jako vyhovující a v pořádku.

„Dokonce nám psy chválili, že je máme v dobrém stavu," zdůraznila spolumajitelka útulku.

„Benešovská veterinární správa jde paní Hrmové na ruku, asi i proto, že je to pro ně nejjednodušší řešení. Jiný útulek v blízkosti není. Prý kdykoliv tam její zástupci přijdou, chovají se k nim hezky," míní opozice.

Maršovický útulek může poskytnout náhradní domov až čtyřiceti psům. V současné době se ale jejich počet pohybuje mezi třiceti až pětatřiceti. Proč jich tedy na svých webových stránkách představují k adopci jen kolem dvaceti?

Podle Marie Hrmové je vysvětlení snadné. K adopci prý nelze nabídnout psa, který přijde do útulku ve zuboženém stavu, je agresivní nebo zcela nepřizpůsobivý.

„A potom psy v karanténě také nemůžeme nabízet. Stejně tak jako psy, kteří mají čip. V takovém případě předáme číslo psa příslušným orgánům, které majitele vyhledají a osloví. Nám jeho jméno, abychom se s ním sami spojili, ale dát podle zákona nesmí," vysvětlila Marie Hrmová.

Komu patří budova psího útulku?

Ivana Nedvědová také upozorňuje na prostředí, v kterém psi žijí, tma, zima, smrad, a stěžuje si na neochotu pracovníků psího útulku dát budovu náhradního domova psích nalezenců do lepšího stavu. Budova je údajně neopravovaná desítky let, a prý ani současní nájemci do ní evidentně nedali po celou dobu svého působení v ní ani korunu a ani nemají zájem tam cokoliv opravovat či zvelebovat. Navíc prý budovu vlastní manžel Marie Hrmové.

V době návštěvy Benešovského deníku v bývalé budově lihovaru, později sušárně brambor, dokud pracovnice útulku nerozsvítily, bylo skutečně šero. Zima díky ročnímu období, nikoliv. A smrad? Ano. Ale ne kvůli tomu, že by byly kotce neuklizené. Ve všech bylo čisto a sucho.

„My jsme v nájmu. Takže můžeme dělat pouze některé menší stavební úpravy. Nebránili bychom se třeba vybílení všech prostor. Ale to nemůže dělat malíř pokojů, ale firma, která se zabývá bílením stájí, má na to dezinfekční postřiky a tak. I to musí splňovat určitá kritéria," poznamenala Marie Hrmová, jejíž manžel není vlastníkem budovy, kde se psí útulek nachází, ale pouze jednatelem společnosti s ručením omezeným, od které si Marie Hrmová a spol, bývalý lihovar pronajímá.

„A to, že chceme pouze peníze a ostatní pomoc, jako třeba krmení pro psy odmítáme, není pravda. Máme seznam, z kterého si dobrovolníci mohou vybrat, co uhradí, a v případě, že si nic nevyberou, pochopitelně jim nabídneme, že na náš účet mohou poukázat, coby příspěvek libovolnou finanční hotovost," nebránila se přiznat jedna z majitelek útulku.

Maršovicím schází venkovní kotce

Co vidí Marie Hrmová jako velký nedostatek je, že maršovický útulek nemá pro své svěřence na letní období venkovní kotce. Tedy má, ale využívá je pouze sporadicky. Útulek je totiž v zastavěné oblasti a štěkot psů obyvatele okolních domů ruší.

„Pejsky tedy alespoň každý den venčíme. Ať už my, tak dobrovolníci, kteří sem za tímto účelem pravidelně dochází," dodala Marie Hrmová.