Proč jste si vybrali zrovna trasu do Břežan?
Helena: Protože pracuji v Mateřské škole v Lešanech, takže při každodenní cestě do práce a z práce vidím podél silnice ty poházené PET lahve, krabičky od cigaret, nejrůznější kelímky, a tak dále, a tak dále.
Jak jste se o akci dozvěděli?
Helena: Z letáku, který dávala obec (městys Netvořice. Poznámka redakce) do poštovních schránek.
Co vás přimělo se do akce zapojit?
Helena: Možná to bude znít otřepaně, ale kvůli přírodě. Ne všechny akce, které někteří ekologičtí aktivisté pořádají pro záchranu naší fauny a flory nám přijdou smysluplné. Ale tohle podle našeho názoru smysl má.
V kolik a kde jste se sešli?
Helena: V devět hodin jsme měli sraz u netvořické sokolovny. Tam nám rozdělili trasy a rozdali rukavice, igelitové pytle a takové napichováky na odhozené papíry a podobně. Takže uklízet jsme vyrazili asi tak v půl desáté.
Jak je dlouhá vaše trasa?
Helena: Každá trasa vede od netvořické sokolovny na hranici nejbližší obce a zpět. U nás jsou to Břežany. Takže se nedá říct, jak je dlouhá, ale všechny jsou takové, abychom se kolem poledne sešli všichni na startu u společného oběda.
Prázdné pytle má váš manžel za pasem. Ale co s naplněnými?
Helena: Ty máme zavázat a nechat na viditelném místě u krajnice. Ale nesmí překážet autům. Nákladní auta je pak naloží a svezou do netvořického sběrného dvora, kde se všechno zváží.
Kam s nalezenými pneumatikami nebo železným šrotem?
Helena: Ty máme nechat na jedné hromadě u silnice.
Kolik jste už naplnili pytlů?
Helena: Zatím jeden. Vždyť jsme na cestě teprve chvíli.
Našli jste něco zajímavého?
Helena: Zatím ne. Ale jak už jsem říkala. Jsme teprve na začátku.
