„První písemná zmínka o židovském hřbitově ve Voticích pochází z roku 1538, kdy se dozvídáme, že Adam Švec prodal votickým, hořepnickým a načeradeckým židům kus louky na hřbitov. Nevíme ale, jestli to bylo na rozšíření pohřebiště, nebo na jeho založení,“ připomněl člen Vlastivědného klubu Votice Václav Jan Šustr.

Louka, respektive zahrada, kterou Adam Švec prodal, se nacházela poblíž rybníka a na břehu Konopišťského potoka a je dodnes značně podmáčená. Vzhledem k tomu ji původní majitel nedokázal zemědělsky využívat, proto ji raději zpeněžil.

Od té doby prošlo pietní místo mnoha změnami a úpravami. Márnice či obřadní síň neboli betštube, kde se při modlitbě židé loučili se svými nebožtíky, sloužila po válce v letech budování rozvinuté socialistické společnosti i jako místo pro ukládání odpadu a různého harampádí.

V devadesátých letech minulého století se o obnovu památky postarala Židovská obec v Praze. Mimořádný podíl na tom měl ale i Votičák a emeritní správce hřbitova Jaroslav Spálenka. Také Vlastivědný klub Votice se podílí na zachování místa budoucím generacím. Při nedávném úklidu betštube jeho členové našli dokumenty, které dokládají přesná místa uložení zemřelých. Vlastivědný klub nechal listiny zrestaurovat a nyní jsou součástí expozice umístěné v modlitebně. „Z dokumentu víme, že na hřbitově je 404 hrobů,“ dodal Václav Jan Šustr.

Historii židovské komunity ve Voticích nyní připomíná už jen hřbitov a nevelká budova s obřadní místností. V ní jsou k vidění dokumenty a fotografie, ale i náhrobky, které dříve sloužily jako dláždění. Zajímavostí místa je dřevěný rám s důmyslným kladkostrojem sloužícím ke spouštění truhly se zemřelým do hrobu. Místo lze navštívit, klíče od hřbitova a expozice jsou k zapůjčení v infocentru.

Fotogalerie: Expozice o historii židovské komunity v obřadní místnosti na židovském hřbitově ve Voticích

Ve Voticích kdysi žila početná židovská komunita, a tak tam byla i synagoga. Ta ale padla za oběť plánům budovatelů světlých zítřků. Ti hodlali prorazit novou silnici z Komenského náměstí směrem na západ. A v cestě jim stála právě budova synagogy. Po jejím zbourání však plnohodnotná ulice nikdy nevznikla a na jejím místě je pouze průchod.