„Žákyně měly možnost vidět speciálně upravený byt s kuchyní pro slabozrakého nebo koupelnu pro vozíčkáře. Pod vedením průvodců, z nichž mnozí sami se sluchovým, tělesným nebo zrakovým postižením žijí, si tu dívky mohly vyzkoušet množství situací z běžného života – například manipulaci s ortopedickým vozíkem v reálném prostředí nádraží, orientaci v prostoru, rozeznávání předmětů bez kontroly zrakem nebo třeba komunikaci s neslyšícím," uvedla pedagožka Helena Machuldová.

Dívky viděly, jak lidé s různým zdravotním postižením mohou ovládat a využívat nové technologie, jako je třeba mobilní telefon, tablet či počítač. Pobavily se u množství motorických a paměťových her, vyzkoušely své dovednosti na lezecké stěně, při basketbalu, florbalu a dalších sportech. ⋌(mak)