Jako každý den se úterý večer rozloučila správkyně stáje Vanda Olšaníková se svou svěřenkyní, nic nenasvědčovalo tomu, že následující noc a den přinese nadmíru vzrušené chvíle. „Koně necháváme až do zimy přes noc venku,“ zmínila se Olšaníková.

Jaké bylo překvapení její a jejích kolegů, když při ranní kontrole kobylu v ohradě marně hledali! „Pátrali jsme po Winni na možných i nemožných místech od osmi hodin ráno. Teprve v deset hodin jsme uslyšeli slabé zařehtání z míst, kde jsme naprosto nepředpokládali, že by mohla být,“ popisuje Olšaníková.

Kobylu našli spadlou v drenážním příkopu až za elektrickým ohradníkem. Byla vysílená a téměř nejevila známky života. Vyprostit ji z hluboké jámy se jevilo jako nadlidský úkol. Ošetřovatelé okamžitě zavolali na pomoc hasičský záchranný sbor.

„Na Operační a informační středisko Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje bylo oznámeno, že v katastrálním území Benátky spadl kůň do potoka. Na místo hlášené události vyjela jednotka kutnohorského hasičského záchranného sboru. Průzkumem velitel zásahu zjistil, že se jedná o zapadlého koně v úzkém a hlubokém korytě potoka. Jakákoliv manipulace se zvířetem byla vzhledem k terénu a hmotnosti zvířete – šest set kilogramů velice obtížná. Kůň ležel na pravém boku v bezvládném stavu,“ zachytil událost kutnohorský hasičský inspektor Luboš Kovanda.

Hasiči bezprostředně po provedeném průzkumu provedli opatření proti utopení kobyly. Na místo události přijela veterinářka, která zvíře prohlédla a dala mu infuze.

O jak náročnou operaci se jednalo, popsala opět Vanda Olšaníková. „Winni byla k smrti vyčerpaná. Hasiči se snažili ji postavit na nohy jeřábem, ale vždycky, když se zmátořila, začala vyvádět a opět se vyčerpala tak, že to vypadalo, že bude utracena,“ vylíčila.

Jeřáb poté vyzvedl zvíře do výše a vzduchem je přenesl na slunečnou louku. Tam se však kobyla začala projevovat tak, že je to její poslední chvilka. Přítomná veterinářka už přítomné začala připravovat na její konec. Winni nebyla schopna pohybu, nereagovala na nic, byla docela ztuhlá. Dostavily se dokonce i smrtelné příznaky.

„Winni měla takzvanou posmrtnou křeč, oči podlité krví, modřiny na dásních, nateklé vemínko a konečník. Nechtěla jsem to vzdát, ale vypadalo to, že konec je neodvratný,“ říká nyní už klidně Vanda Olšaníková.

K obratu – a jak přítomní lidé tvrdí – přímo zázraku, došlo v okamžiku, kdy na místo přijela majitelka kobyly. „Když ji Winni spatřila, tak jako by se rozhodla žít,“ popsala stěží uvěřitelný okamžik ošetřovatelka.

Nyní Winni stále ještě není docela v pořádku, ale nejhorší má za sebou. „Je na antibiotikách, tělo má nateklé, máme obavy o ledviny,“ popsala Olšaníková. Jak ale dodala, kůň se velice rychle zotavuje a má doslova dobrou náladu, což je důležité.

Všichni, kdo byli záchranné akci přítomni, se shodují na jedné věci: Moment, kdy kobyla ožila při pohledu na „paničku“, byl zázračný. Nebylo by k němu ale došlo, nebýt obrovského dílu práce, který odvedli členové hasičského záchranného sboru.

Ošetřovatelům zůstala již jen jedna záhada: Jak se kobyla mimo ohradu dostala? Přesně by tuto otázku mohla zodpovědět jedině samotná Winni, kdyby ovšem uměla mluvit. Vanda Olšaníková však alespoň náznak vysvětlení má. „Do ohrady se možná dostalo divoké prase. Kobyla se splašila, u elektrického ohradníku podklouzla a skončila v příkopu,“ domnívá se.