VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pamětník: děti by dnes občas potřebovaly dostat rákoskou

Benešov – Jen stěží by nyní, v době kultu dítěte, kterému je v rámci jeho zdravého vývoje a získání sebejistoty dovoleno prakticky cokoliv, uspěl se svými názory nyní šestaosmdesátiletý Ladislav Čekal z Kostelce u Křížku.

1.9.2014
SDÍLEJ:

Ladislav Čekal.Foto: Petr Ballek

Do první třídy nastoupil v roce 1934. Školu měly děti z Kostelce, což je vesnice nedaleko Kamenice ležící na staré benešovské silnici na Prahu, na návsi u kostelíka.

Měla pět tříd a do šesté už děti chodily do měšťanské školy ve Velkých Popovicích.

Třída Ladislava Čekala byla vždy plná, protože tam docházely také děti z okolních vsí. Asi nejvíc si senior pamatuje na pana řídícího.

„Jmenoval se Bicar," zavzpomínal muž, který je v současné době pacientem oddělení LOP benešovské Nemocnice Rudolfa a Stefanie.

„Když někdo z nás zlobil tak pan řídící vytáhl rákosku, ohnul nás o první lavici a dostali jsme na zadek nepočítaně," řekl a dodal: „A bylo po zlobení."

Trestu se nevyhnul, byť se to „zlobení" neodehrálo přímo ve škole, ani Láďův kamarád. Ten se zabavil střílením prakem na kohouta sousedky.

„Ředitel ho taky vzal rákoskou a byl klid. Myslím, že by i dnes občas děti potřebovaly rákoskou dostat," míní kmet, ale na muže, který trestal kázeňské poklesky fyzickými tresty dopustit nedá.

„Ředitel byl férovej chlap," tvrdí a připomíná ještě jeden detail, kterým ho přísný muž zaujal. „Měl motocykl značky Indian a jezdil na něm na pivo do hospody v Horních Jirčanech," řekl Ladislav Čekal a přidal na tu dobu ještě jednu zajímavou vzpomínku: „Když jsme měli ve škole přestávku , tak nám pan řídící před školou vždycky udělal na zemi čáru, kam až můžeme a kam už ne."

Obrovský rozdíl mezi využíváním volného času po škole tehdejších dětí a těch dnešních, je téměř neuvěřitelný.

Když jako kluk přišel Láďa ze školy, čekaly ho povinnosti. Na stole už ležel lístek se soupisem věcí, které musí do návratu rodičů z práce zvládnout.

„Pásl jsem husy i kozy nebo jsem štípal třísky na zatopení," vzpomíná. „Na úkoly mi zbyl čas až večer."

Otec Ladislava Čekala byl zedníkem a pracovat jezdil do Prahy. Na kole. Pro maminku, švadlenu, bylo tehdy práce málo, proto vypomáhala v oboře hraběte Ringhoffera, jemuž patřil například také velkopopovický pivovar nebo zámek ve Štiříně či továrna v Kamenici.

„Když hrabě přijížděl do obory v kočáře, s kamarádem jsme mu vždycky rychle otevírali vrata. A on nám potom za to dal nějaký drobný peníz nebo cukroví," uvedl Ladislav Čekal.

Samozřejmě se jako kluk nevyhnul ani zlobení. Podle něj, měřeno tehdejším metrem, to byl obzvlášť velký průšvih.

„Jednou jsem uviděl tátovo kolo stát u naší školy, tak jsem ho vytlačil na kopec. Nasednou jsem na něj ještě neuměl, byl jsem malý, proto jsem šlapal skrz rám. Z kopce dolů to šlo docela snadno až do chvíle, než mi do cesty vjel velký sentinel," pamatuje si ta ten okamžik hrůzy Ladislav Čekal.

Vyhýbací manévr dopadl relativně dobře pro malého cyklistu. Po jízdě příkopem a nárazu do tarasu byl jen potlučený.
„Hůř dopadlo kolo. Zlomil se mu rám. A tatínek se strašně zlobil. Pak jsem byl schovaný skoro tři dny pod peřinou v posteli, než ho to přešlo," dodal Ladislav Čekal.

Škola dostala zásah, naše třída přestala existovat. I tohle se vybavuje ženě, když se jí zeptáte na období školní docházky

Také plzeňská rodačka Zdeňka Hrbková, ročník 1931, začala do základní školy chodit před druhou světovou válkou.

„Z první třídy, kterou jsem začala navštěvovat v roce 1937 se mi toho už moc nevybavuje," přiznala, ale stále ví, že o chlapce ve škole nezavadila.

„Naše škola byla totiž dívčí. Celá škola plná holčiček. Kluci chodili jinam," uvedla žena, která je dočasně v péči lékařů a zdravotnického personálu v benešovské nemocnici, ale jinak má trvalé bydliště právě v Benešově.

Ráda vzpomíná také na to, jak se spolužačkami kluky potkávaly a jak se při tom styděla. „To víte, sklopila jsem oči a běžela rychle domů," potvrdila seniorka.

Školní období má Zdeňka Hrbková jako Plzeňačka spjaté také s válkou a tím, co k ní a k Plzni tou dobou patřilo, tedy bombardováním.
S rodiči bydlela blízko plzeňského hlavního nádraží a to bylo pro život, zvláště na konci války, nebezpečné místo. Velice dobře si proto Zdeňka Hrbková vybavuje bombardování Plzně v roce 1945, už na samém konci války americkým letectvem.

„Schovali jsme se ve sklepě a nic se nám nestalo. Ale naše škola dostala zásah. Naše třída přestala existovat. A tak jsme museli chodit do jiné školy. Po válce jsme se přestěhovali s rodiči do Benešova, protože tady tatínek dostal práci," dodala Zdeňka Hrbková.

PETR BALLEK

Autor: Zdeněk Kellner

1.9.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Týnec byl produktivnější než Teplýšovice

I. A třída: Divišov - Vyšehořovice 0:2
4

Divišovská Jawa Vyšehořovice nepřejela

Na hradě Český Šternberk ožily historické postavy

Český Šternberk - Na vlastní oči se v doprovodu historických osobností z rodu Sternbergů seznámili zájemci s historií hradu Český Šternberk. V sobotu 21. října mohli přítomní navštívit komentovanou prohlídku, při které se potkali třeba s rodiči současných majitelů hradu nebo s Václavem ze Sternberga.

Děti pouštěly draky nad sázavským kopcem Skřivánek

Sázava - Sobotní slunečné odpoledne přímo vybízelo k účasti na Drakiádě v Sázavě, kterou pořádalo místní Rodinné Centrum Putti na kopci Skřivánek.

Votice potřetí za sebou doma prohrály

Votice – V 11. kole fotbalové I. A třídy ve skupině A nestačily Votice na umělé trávě na lídra tabulky z Hřebče, ale zápas se musel divákům líbit, když viděli řadu šancí.

Podnapilá žena obtěžovala sousedku v Jankově

Jankov - Podnapilá žena v Jankově se nedala odbýt a stále se snažila dostat do domu sousedky, která byla v tu dobu zamčená u sebe doma. Proto v sobotu 21. října kolem 17. hodiny vyjely do ulice Karlova složky integrovaného záchranného systému. Před samotným příjezdem na místě hlídkovala státní policie.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení