Proč jste se vydal na Sumatru?
Protože se i tady v České republice věnuji záchranně volně žijících zvířat. To byl ostatně také jeden z důvodů, kvůli kterému jsem byl už v roce 2012 na Bali, letos na Sumatře a v roce 2017 bych rád odjel na Borneo se Standou Lhotou, což je jeden z našich nejlepších primatologů, který pracuje v ústecké ZOO, a je jedním z největších odborníků přes problematiku palmového oleje. Hlavně kvůli ní je Indonésie tam, kde je. Všechno je vykáceno a nahrazeno palmou olejnou, jelikož byznys s palmovým olejem neskutečně frčí (jde o to, že palmový olej je ten nejlevnější. Jeho používáním se lidé podílejí na kácení deštných pralesů a mimo to si ničí i zdraví, jelikož palmový olej obsahuje nesycené mastné kyseliny – pro lidský organismus velice škodlivé). No a na tom Borneu se budeme věnovat monitoringu vegetačních pásem v Balikpapanském zálivu, kde mimo jiného žije kahau nosatý, což je endemit Bornea. Neboli nikde jinde se nevyskytuje.

Jak dlouho jsem na Sumatře byl, a proč právě Sumatra?
Byl jsem tam od konce letošní srpna do konce září, a jak už jsem říkal, před třemi lety jsem byl na Bali, takže pro mne Indonésie nebyla úplně novinkou. A co mě na Sumatru přivedlo? Projekt organizace Green life, která tam působí v ochraně přírody a jejím hlavním úkolem je vykupovat pozemky na hranici národního parku. A tímto se vlastně eliminuje vstup pytláků do národního parku. Tím, že se to vykoupí, nesmí se tam kácet, vypalovat, nic nového sázet. Ten prales se tam musí nechat v nezměněné podobě. A snahou je vykoupit, co možná nejvíce pozemků, aby tam byl zachovaný unikátní ekosystém národního parku Gunung Leuser.

Co bylo vaším úkolem?
Ti dobrovolníci, kteří tam přijíždí, pomáhají zajišťovat chod kempu, který se nachází přímo v pralese. Pak tam funguje program Green patrol, který má za úkol chodit po stezkách, které dobrovolníci prosekávají, aby se tam dalo pohybovat, a pak v uvozovkách plašit pytláky. Vy jim nemůžete udělat nic, ale snažíte se jim, co nejvíc znepříjemnit život. Tím, že za nimi chodíte, mluvíte s nimi, fotíte je. Dalším úkolem je instalace fotopastí, díky kterým máme přehled, jaká zvířata se v tom národním parku pohybují. A právě vlajkovým zvířetem Sumatry je tygr sumatránský (také endemit). Zrovna čerstvou zprávou je, že jedna fotopast zachytila samici tygra s mláďaty. Což je naprosto úžasné. Měli jsme možnost na vlastní oči vidět orangutanici s mládětem, vede tam stezka pralesních slonů. Samozřejmě jsou tam různé druhy opic, plazů, nočních savců. Takže ta diverzita (rozmanitost), je tam opravdu velká.

Říkáte, že máte čerstvé zprávy. Takže nejenže jste tam měsíc fakticky fungoval, ale i nadále sledujete dění na Sumatře?
Ano. Stále jsem v kontaktu se zakládající členy té organizace a sleduji jejich činnost na facebooku.

Mluvil jste o celé řadě živočichů, kteří na Sumatře žijí. Setkal jste se s nimi i osobně?
Ono to není úplně jednoduché. To není, jak to člověk zná z dokumentárních filmů. Ta zvířata jsou plachá. Takže jsme třeba dvě hodiny seděli tiše na místě, abychom v korunách stromů zahlédli orangutana. Tygra jsem slyšel úplnou náhodou v noci, kdy jsem si musel dost často odskakovat kvůli střevním potížím a tropické horečce do džungle (smích).

Měl jste strach?
Strach ne. Ta zvířata na vás pro nic za nic nezaútočí. Spíš respekt. Ten tygr byl asi kilometr daleko a ta orangutanice s mládětem byla sice blízko, ale pouze nám naháněla hrůzu. Lámala větve a tak, aby ukázala svou sílu. Ale to bylo všechno.

Byl jste na Sumatře měsíc. Je to málo nebo akorát?
Já si myslím, že tak akorát. Dva týdny jsem pracoval v džungli, a zbylé dva týdny jsme cestovali po Sumatře. Navštívili jsme třeba ostrovy Pulau Banyak, které jsme čistili od odpadků. To je několik desítek tropických ostrovů, kde organizace Green life připravuje projekt na jejich čištění – Green and Blue.

Ale já jsem se ptala, zda to byla pro vás krátká doba, či nikoliv.
Pro mě tak akorát. Protože, když jste v té džungli, tak na to přeci jen středoevropan není úplně zvyklý. Když tři dny v kuse prší a vy se nemáte kde usušit, v noci vás obtěžuje hmyz, perete si v potoce, z kterého i pijete,… A jediná civilizace, taková malá vesnička byla dvě hodiny chůze. Na těch ostrovech to byla pohoda. To byl skutečně takový ten ráj, jak znáte z letáků cestovních kanceláří.

Když vás tak poslouchám, to pro ženy moc není.
Budete se divit, ale bylo to vyvážené. Myslím si, že to zvládne každý, když bude chtít. Není to nic, co by obyčejný člověk nezvládl.

V Pavlovicích se staráte o ježky, volně žijící ptáky. Nelákalo vás jít pracovat do ZOO k exotickým zvířatům?
Ani ne. Tady ta zvířata opravdu zachraňuji. Tady skutečně potřebují moji pomoc. V zoologické zahradě bych je „jen" krmil. Na Sumatře jsem je doslovně nezachraňoval, ale chránil jsem jejich území, aby měli kde žít.

Zažil jste tam nějaké „horké" chvilky?
Největší stresy jsem zažíval paradoxně na letišti. Vlastně si vzpomínám, že jsme navštívili aktivní sopky Sinabung a Sibayak. Sinabung opravdu občas chrlí lávu, takže jsou tam lidé do okruhu třiceti kilometrů evakuovaní. Jestli se nepletu, tak se v loňském roce po šesti stech letech probudila. No a my jsme zaplatili jednomu domorodci, aby nás do té zakázané oblasti vzal. Byli jsme od té sopky necelý kilometr. A opravdu to byla vesnice duchů. Celá pokrytá popílkem, nikde ani človíčka, ptáci nezpívali. Fakt to byl hodně depresivní pocit. A do toho jsme začali cítit, jak to začíná v podzemí bublat, a najednou začaly létat kameny a z jejího hrdla začal stoupat typický kouř.

Doslechla jsem se, že Sumatra, rovná se největší ekologická katastrofa 21. století. Jak tomu mám rozumět?
Teď jsou tam největší požáry pralesů v historii vůbec. Hoří půlka Sumatry, Bornea, nějaké požáry jsou v Malajsii, dokonce i na Jávě. A média o tom paradoxně mlčí. Jde o to, že palmový olej je v současnosti největší byznys, takže nejen jednotlivci, ale celé nadnárodní korporace vypalují pralesy, aby získali půdu na pěstování palmy olejné. V tom jsou ohromné peníze. Do toho se přidalo ohromné sucho a požáry se absolutně vymkly kontrole. Takže se čeká na deště, protože už to nejde uhasit. Ty oblaka kouře jsou vidět i z vesmíru a nikoho to netrápí. Také proč, protože by někteří lidé, firmy a tak přišli o byznys a hlavně by bylo nepohodlné, aby se svět dozvěděl pravdu o palmě olejné. Nejenže tam hoří stromy, ale umírají tam zvířata, lidé a všichni před tím zavírají oči.