Jak to všechno začalo? A proč právě hlavolamy?
Začal jsem je dělat v osmdesátých letech, kdy moje žena pracovala v advokátní poradně. Každoročně pořádali s kolegy z dalších právnických kanceláří vánoční večírek a tam si dávali dárky. Podmínkou bylo, aby byly co nejlevnější, a přesto v něčem originální a hodnotné. Já jsem v tom čase zrovna objevil lupénkovou pilku a začal s vyřezáváním hlavolamů. V té době se uklízel zámek ve Vlašimi, který byl v rekonstrukci, odtud jsem si mohl vzít kazety z parketové podlahy. Byly to čtvercové kazety asi 50 × 50 centimetrů. A tak mě napadlo udělat z nich na vánoční večírek 30 hlavolamů. Manželka je dala pod stromeček, spolupracovníci se nejdřív podivovali, co to je, ale pak začali skládat, skládání jim zabralo celý večer a mělo to veliký úspěch.

A teď už děláte hlavolamy na zakázku pro školy a akce.
Pomalu začaly přicházet zakázky od škol a organizátorů různých akcí tady ve Vlašimi a okolí. Začal jsem dělat hlavolamy ve velkém a dodával třeba na volejbalový ples Sokolu Vlašim, kde každý účastník dostal svůj hlavolam, nebo do vlašimského gymnázia.

Kolik hodin denně strávíte v dílně?
Vstávám před čtvrtou hodinou, jdu na počítač, protože kromě práce se dřevem sbírám i citáty, tak si je tam hledám. Pak se nasnídám, před sedmou jdu do dílny a jsem tam dopoledne. Odpoledne už ne, i když víkendy tam trávím celé. Těch hodin jsou kvanta. Určitě jsem tady tak třistakrát ročně.

close Řezbář Oldřich Jahodář z Vlašimi. info Zdroj: DENÍK/Eva Kovaničová zoom_in

Jaký druh dřeva využíváte při výrobě?
Mám nejraději dubové. Jeden kamarád mi dodává pravidelně odřezky i z jiného druhu dřeva, jsou i se suky, z toho dělám atypické hlavolamy. Dub se tolik netřepí jako třeba lípa. Řezbáři milují lípu, já ne, to není dřevo pro mne. Dub je na prvním místě. Protože vezmu rejžák, uříznu to a je to čisté. Jen rohy pořežu skleným papírem. A také plochy, aby byly hladké. Celá výroba sestává z rutinních tahů jako nakreslit na lištu mřížku, obrousit, rozřezat, obrousit a skládat.

Kde berete nápady?
Už jako malý kluk na základní škole jsem chodil do lesa sbírat dříví na topení, při tom jsem si vybíral samorosty a upravoval. Táta byl učitel, a tak nebylo moc peněz.

Neláká vás vydat o svých hlavolamech nějakou publikaci?
Spousta mých výrobků je na internetu a to mi stačí, nepřemýšlím nad publikací. Mám stránku, kterou mi spravuje dcera. Ona třeba potřebuje něco ze dřeva, já jí to vyrobím a ona mi za to vede stránku. Takže fungujeme na jakési reciprocitě.

Jaká je finanční bilance vašeho koníčku? Vyděláte si z něj, nebo na něm naopak proděláte?
Když jsem začínal, deset lupénkových pilek stálo 3 koruny. Dneska stojí od 60 do 80 korun a je jich tam, myslím, 12 kusů. Jsem celá léta věrný jedné značce. Je pravda, že některou pilkou nařežu kvanta dřeva a některou říznu a zlomí se. Potřebuji k tomu i nějaké lepidlo, laky, barvy a fermeže. Takže je to tak nula od nuly. Výdělek vrážím znovu do materiálu.

close Řezbář Oldřich Jahodář z Vlašimi. info Zdroj: DENÍK/Eva Kovaničová zoom_in Oldřich Jahodář
Narodil se 28. září 1947 v Čechticích, je ženatý a má jednu dceru. Studoval strojní průmyslovou školu ve Vlašimi a muzejní školu v Praze, kterou zakončil maturitou.

Jeho vášní je dřevo, věnuje se mu už od poloviny 80. let. Ze začátku hledal v lese samorosty a upravoval je, přeměňoval kusy surového dřeva v plastiky pod jménem Vlnky, dalším jeho počinem se staly dřevěné hlavolamy a poslední dobou přidal také dřevěné šperky a dekorace.

Vše vyrábí ručně lupénkovou pilkou, každý kus či kousek precizně začistí smirkovým papírem a ošetří včelím voskem. Spolupracuje s agenturou Dobrý den, která již několikátým rokem vydává vlastní publikaci Česká kniha rekordů a kuriozit.

Co byste doporučil kutilům, kteří by si chtěli také zkusit vyrobit něco ze dřeva?
Že to není otázka chvilky. Kdo se chce dobře naučit pracovat se dřevem, musí na to vynaložit spoustu času a trpělivosti. Hlavně té trpělivosti, tou se bude muset obrnit.

Jak to přesně bylo s hlavolamem pro anglickou královnu?
Dočetl jsem se kdysi, že anglická královna, matka současné královny, má ráda hlavolamy. Tak jsem si řekl, že jí nějaký daruji. Kontaktoval jsem její zástupce, začali jsme vyjednávat přes československou ambasádu. Vše bylo na dobré cestě, ale mezitím královna matka bohužel zemřela. Dnes by to bylo jednodušší, moje dcera umí perfektně anglicky, pomohla by mi to vyřídit. Jestli má ráda hlavolamy také její dcera, královna Alžběta II., to netuším, asi moc ne.

Děláte si i nějaké hlavolamy do zásoby?
V dílně mám asi 400 hlavolamů ve skříni, vymysleli jsme akci, soutěž, ve které by je účastníci skládali. Žena říká, já nevím, co s těmi hlavolamy budu dělat, když už tady jednou nebudeš. A já na to: Holt budeš mít s čím týden topit (smích). Ale dokud žiju, tak budu vyřezávat.

Jaké koníčky máte ještě kromě tvoření hlavolamů?
Opravuji staré turistické značky nebo vyrábím nové. Mezi svoje koníčky bych ale kromě práce se dřevem zařadil i houby nebo kolo a rybařinu. S kamarády jsme založili spolek Jaroslav. Každý rok vítáme jaro, léto, letos už padesátý šestý rok. Jeden majitel chaty, který o nás slyšel, nás už dva roky do své chaty zve. Každý náš kamarád, který umře, tam má zasazený strom. Na každém vítání provádíme ceremoniál, je tam kolo od vozu, na které se vypálí cejch, pokolikáté tam jsme. Obejdeme stromy, každý dostane panáka. Je to tradice, od začátku máme stejné členy. Chodíme na procházku, zahrajeme si na kytaru.

close Řezbář Oldřich Jahodář z Vlašimi. info Zdroj: DENÍK/Eva Kovaničová zoom_in

Používáte kromě dřeva ještě jiné materiály?
Dřevo mě strašně baví, je to moc velký koníček, řekl bych, že až kůň. Jsem strojař, ale dřevo jako materiál miluji. Je teplé, i když nehoří. Zkoušel jsem dělat plechové hlavolamy, ale jde to moc špatně. K vánocům dělám plechové betlémy, andělíčky a hliníkové nebo měděné koruny. Jen tak, pro zábavu. Občas se prodá i něco dražšího. Mám i mozaiky na stěnu, dekorace, které jsou také oblíbené.

Jak to vlastně je s tím zápisem v knize rekordů?
První evidenci rekordů dělala agentura Dobrý den v Pelhřimově, posílali to do Anglie k těm, co to zadávají do Guinessovy knihy rekordů, a oni to uveřejňovali. Pak se rozhodla agentura vydávat knihu českých rekordů. Do ní se zapisují jak rekordy, tak kuriozity. Protože když se někdo nechá čtyřikrát přejet autem nebo ušima tahá letadlo, zaslouží si tam být také uvedený. Takže první dva pokusy jsem měl zanesené do Guinessovy knihy rekordů. Pak už mě tam nechtěli dávat, protože uznávají jenom dva druhy rekordů na hlavolamech: zastavěnou plochu, která musí mít přes dva ary, tedy asi 225 metrů čtverečních, a počet kusů, těch musí být minimálně 225 tisíc. Zatímco moje hlavolamy jsou spíš na délku. Agentura Dobrý den je ale začala uvádět do nově zavedené České knihy rekordů a kuriozit. Buď jedu já k nim, nebo oni přijdou ke mně a měří. U toho kilometrového hlavolamu bylo měření dost náročné, bylo to ve spoustě řad na deskách, každou jsme museli změřit a spočítat, mělo to 1023 metrů a nějaké ty centimetry, 100 000 a jeden kus. O mých hlavolamech teď tedy píše jen Česká kniha rekordů. Ale přál bych si (a věřím, že k tomu jednou dojde), aby v Guinessově knize rekordů uznali i další kategorie – kromě plochy třeba i délku, ale i další kritéria. Mám teď připravený jeden zvláštní hlavolam – pět vlašských ořechů, ve kterých je dalších padesát malých kousíčků, to je také svým způsobem rekord.

Plánujete do budoucna nějaké inovace hlavolamů?
Nedávno jsem začal vyrábět pětivrstvové hlavolamy, pak se budu snažit pokračovat šestivrstvovými. Je to ale složité, jelikož se tím zvětšuje i hloubka hlavolamů. Tak uvidím, jak to půjde.