A v rámci velkého úklidu, který se odehrávat někde každý měsíc, jinde třeba jen dvakrát do roka, se musel také vyprášit koberec.
Znamenalo to v lepším případě jen stůl a židle přesunout stranou a „tepich“ srolovat do úhledné, někdy ale docela objemné, dlouhé, těžké a také špatně manipulovatelné ruličky. A pokud s ním dolů po schodech či výtahem na dvůr nebo trávník před bytovkou nepomohl někdo další, byla to skutečně pěkná fuška.
Tím to však nekončilo. Koberec se musel ještě přehodit přes horní břevno klepače a „vycentrovat“ tak, aby nesklouzl dolů. Celá procedura se pak odehrála v opačném pořadí.A právě to dnes dělá málokdo. Většinou se při úklidu používá vysavač.
Klepadla ale dál zůstávají na svých místech bez zamýšleného využití. Maximálně si na nich hrají děti a využívají je jako hrazdu v tělocvičně. Osaměle ale stojí také konstrukce na připevnění šňůry na prádlo nebo další zařízení.
„Pokud vám na sídlišti překáží starý klepač, sušák na prádlo, nebo jiný dožilý prvek, můžete zažádat o jeho odstranění, podobně, jako to již udělali občané před vámi například na Tržišti,“ informuje benešovský architekt Luboš Klabík a připomíná i to, že tyto prvky vznikaly v době výstavby bytových nebo panelových domů a jsou proto jejich majetkem. „Proto je nutné se domluvit v rámci domu, které prvky lidé využívají a které už ne.“
V případě dohody mezi obyvateli pak už nebude nic jednoduššího, než zavolat Lucii Stojánkové z Odboru rozvoje a investic benešovské radnice, která o požadavku informuje Technické služby Benešov.
„Zatím se nikdo kvůli odstranění takového zařízení neozval,“ potvrdila úřednice. „Naopak, mám informaci, že jedna z obyvatelek sídliště by chtěla klepač na koberce opravit,“ dodala.
