Přesto by to na ní nikdo nepoznal. Žádná lidská troska, ale naopak elegantní, usměvavá, optimisticky naladěná mladá žena s upravenými vlasy a pažemi bez jediné známky vpichu.

Řeč je o Šárce Vávrové, v současně době žijící na ubytovně v Bukovanech, která dlouhé roky utíkala před strachem z domácího, jak psychického, tak fyzického teroru pomocí drog.

Tmavovlasá Šárka oslaví příští rok třicáté narozeniny. Větší váhu ale přikládá úplně jinému výročí. Už je to osmnáct měsíců, kdy je naprosto „čistá." Přesto si je vědoma toho, že feťák není nikdy vyléčený. Vždycky je tam nebezpečí, že všechno začne znovu. Pervitin je totiž o chuti.

V naprosto otevřeném rozhovoru pro Benešovský deník se mladá žena vrací do doby, kdy s příchodem na učiliště začal současně její více než desetiletý hazard s vlastním životem. Vzpomíná na důvody, kvůli kterým poprvé ochutnala moc drog a jak na ní působily nebo co či kdo stál za tím, že řekla dost a dobrovolně nastoupila na odvykací léčbu.

Šárka Vávrová žila dlouhá léta v úplně jiném světě. Problémy, starosti či realitu všedních dnů rozpouštěla v tvrdých drogách. Jednoho dne si ale řekla dost a přesto že ví, že feťák není nikdy vyléčený, je šťastná. Už osmnáct měsíců si dá místo jointa obyčejnou cigaretu, a perník? Jedině ten z Pardubic.

Kdy jste úplně poprvé ochutnala návykovou látku?
Od třinácti jsem začala hulit trávu, pít alkohol, brát kokain, extázi, a od patnácti let do šestadvaceti pervitin.

Jak dlouho jste už „čistá"?
Teď to bude rok a půl.

Proč jste vlastně začala brát drogy?
Dá se říct, že jsme měli doma jak psychický tak fyzický teror a já potřebovala od té smutné reality nějakým způsobem utéct. Takže jsem hledala východisko a tohle se mi v té době zdálo jako nejlepší. Nejdřív jsem se opíjela. Ale to za chvíli nestačilo a tak jsem začala zkoušet něco víc a víc, až jsem skončila na pervitinu. Musím říct, že jsem zkusila skoro všechno, protože jsem byla zvědavá jaké to je, ale ten pervitin mi seděl nejvíc. Ovšem díky němu jsem z té reality utíkala takovým stylem, že jsem se pak nemohla vrátit.

Kdy jste úplně poprvé vzala tvrdou drogu, a co to s vámi udělalo?
V těch čtrnácti a kamarádky mne přivázaly ke křeslu, jelikož jsem stále šoupala silonkami o koberec a jim to hrozně vadilo.

Jak se dají skloubit drogy a škola?
Já chodila do školy pořád. To, že jsem šla za školu, byla spíš výjimka. O víkendu jsem byla třeba na techno párty a odtamtud jsem jela rovnou do školy. Z internátu mne po půl druhém roku kvůli průšvihům vyhodili, měla jsem trojku z chování, podmínečné vyloučení, ale učňák jsem zvládla napoprvé. I když jsem fetovala, tak jsem věděla, že se musím vyučit. Pro mne byl výuční list priorita.

Kdy se rodiče dozvěděli, že berete drogy?
Mamka už v mých šestnácti letech. Ale sama měla problémy ustát, co se dělo doma, takže nevěděla jak mi má pomoct. Chvíli jsme chodily do K- centra v Benešově, ale postupem času od toho dala ruce pryč. Protože jsem se začala na víkendy ztrácet a ona mne pořád hledala. Takže to nervově nezvládala. Vysvětlovala mi, že jí v tu chvíli snad ani tolik nevadilo, že jsem zfetovaná, ale že měla o mě hrozný strach. Hrozně se bála, aby se mi něco nestalo.

Když vám bylo osmnáct, vaši se rozvedli. Proč jste s tím nepřestala?
Zůstala jsem u táty a ten teror se ještě vystupňoval. Musela jsem se starat o dům, bráchu, tátu, a do toho si hledat práci. V podstatě mě táta tímto způsobem vyhodil z domu a já skončila skoro pět let na ulici. Tam má hrozné okno.

Proč jste tedy nešla za mámou?
Byla jsem ráda, že má svůj vlastní a lepší život a nechtěla jsem jí ho kazit.

Nakonec jste vyhledala odbornou pomoc. Kdy, a sama?
Sama a celkem třikrát. Poprvé to bylo před osmi, možná už devíti letech v Brně v Černovicích. Tam jsem byla nejdřív deset dní na detoxu. Potom jsem šla na uzavřené oddělení, kde mne po třech týdnech vyhodili. Tam byl volný režim, takže jsem zase začala brát drogy. V té době jsem s nimi navíc i obchodovala. Měsíc jsem byla venku a poté jsem nastoupila na doléčovák do Koněšína, kde jsem byla asi čtrnáct měsíců. Tam jsem si udělala rekvalifikační kurz hrnčíř – keramik. S vyznamenáním a navíc jsem zjistila, že mě baví se učit. A potom, před rokem a půl jsem byla v Plzni na osmi týdenním detoxu. Ten jsem dokončila. Odtamtud jsem putovala na Vršíček do komunity. Byla to křesťanská komunita, kde se muselo chodit do kostela, byli tam kluci, a tak. Takže mne asi po půl druhém měsíci vyhodili. A potřetí, to bylo 1. října 2013 jsem nastoupila na detox do Bohnic. Ale tam jsem vydržela jen osm hodin. Nelíbilo se mi, jak se k nám chovaly zdravotní sestry. Jako k naprosté špíně, jakoby jsme nebyli ani lidé. Ale to už jsem byla čistá a šla jsem tam jen kvůli psychickým problémům.

Všimla jsem si, že nemáte vůbec rozpíchané ruce.
Na to jsem si dávala vždycky pozor. Ale mám ztvrdlé žíly. Pervitin se dá šňupat, kouřit přes plech, polykat v kapslích, dá se aplikovat několika způsoby. Ale já jsem si ho z těch téměř dvanácti let osm let píchala. Ovšem chodila jsem na testy, abych nebyla HIV pozitivní, neměla žloutenku typu B a C. Sobě i všem v okolí jsem stále vyměňovala jehly, stříkačky. Pořád jsem se hlídala.

Takže nemáte žádné zdravotní problémy?
Jsem po dvou toxických otravách jater, párkrát jsem měla podezření na ledvinovou koliku a nedávno jsem měla zánět ledvin.

Věříte si, že už po drogách nikdy nesáhnete?
Není to nikdy vyhraný boj. Spoustu odborníků říká, že pervitin jsou jen chutě a člověk je musí dokázat odšoupnout na druhou kolej. Ale nikdy nemůže říct, že je vyléčený. Ta chuť tam bude vždycky a je jen na vás ten mozek zaměstnat něčím jiným. Mně se to zatím daří. Hodně čtu a až se dám dohromady, chci zkusit přijímací zkoušky na Speciální pedagogiku se zaměřením na problematiku mládeže návykové látky obor psychologie.

Vaše matka byla vážně nemocná. Prodělala rakovinu prsu. Nedávala jste si vinu, že za to trochu můžete?
Právě že jsem si to v první chvíli říkala. Ale já jsem to dozvěděla jako poslední, a když mi to otčím řekl, sesypala jsem se. Do dneška si vyčítám, že jsem v té chvíli nebyla mamce oporou.

Co jste prožívala, když jste byla na detoxu?
Klepala jsem se, byla jsem roztěkaná, měla jsem zvýšenou teplotu. Ještě do dneška nemůžu pořádně spát. To trvalo tak první měsíc než se člověk naučil s těmi chutěmi správně pracovat. Na pervitin totiž neexistuje náhražka, jako třeba na alkohol antabus.

Šárka Vávrová se narodila 22. dubna 1985 v Benešově, kde také chodila na Základní školu Dukelská. Poté nastoupila na Střední odborné učiliště Vlašim, kde po třech letech složila úspěšně závěrečné zkoušky oboru kuchař – číšník. Je svobodná, bezdětná a v současné době pracuje brigádně jako kuchařka v jedné pizzerii. Bydlí v Bukovanech na ubytovně, a mezi její koníčky patří tancování, muzika, knihy. Ty nejen ráda čte, ale pokouší se i o vlastní literární tvorbu.