„Pamětní deska je věnována členům benešovských židovských rodin Weislových a Taussigových, kteří zahynuli v koncentračních táborech,“ uvedl Petr Šraier z Benešova, velký nadšenec historie, který pátrá po osudech celkem čtyřiceti židovských rodin, žijících ve městě před druhou světovou válkou.
Pietního aktu se zúčastnili také potomci obou rodin, žijící dnes v USA, Velké Británii a Izraeli nebo známí z Benešova a Sázavy. Na židovský hřbitov dorazila také nedávno třiadevadesátiletá akademická malířka Helga Hošková Weissová. Ta jako dítě dobu holocaustu sama prožila v Terezíně. Je také autorkou kreseb z ghetta a napsala a vydaladeník, kde hrozné události připomíná.
Malířka má k rodině Taussigových velmi zvláštní vztah. Ota Taussig, který v samém závěru druhé světové války nevydržel útrapy pochodu smrti, jenž nacisté vypravili z Osvětimi před příchodem Rudé armády, byl její první láskou.
„Mám na Otu stále živé vzpomínky. Byl o dost starší než já, mě bylo tehdy necelých patnáct let,“ připomněla malířka a spisovatelka.
Vzpomínky
Petr Šraier pak přidal ještě jeden jejich společný příběh. „Ota se s Helgou potkali v Terezíně a před jeho transportem do Osvětimi si u mladé dívky nechal dvě košile s tím, že si je po válce od ní zase vyzvedne,“ popsal badatel.
Potvrdil, že tento střípek historie rodiny vyšel najevo teprve před nějakými sedmi roky.
„Paní Helga se tehdy v jedné pražské kavárně setkala s paní Shahag, která patří mezi potomky rodiny Taussigových a přinesla tam ony dvě košile i s celým příběhem. Jednu z košil si jako vzpomínku a svou první velkou lásku se souhlasem paní Shahag ponechala,“ připomněl Petr Šraier.
Benešovská židovská rodina Taussigů provozovala obchod v přízemí domu čp 77 na rohu dnešního Masarykova náměstí. Většina současných obyvatel místo zná jako Atas, kde se prodávaly oděvy. I dlouho po válce se místo stále nazývalo Atas.
Jeho zakladatel Alfred Taussig (+1938) měl se ženou Růženou (+1928) čtyři děti. Dcera Marie díky smíšenému manželství válku přežila. Takové štěstí další tři jejich potomci neměli.
Nově odhalená pamětní deska připomíná Josefa Taussiga a jeho ženu Zdeňku, kteří byli zavražděni v roce 1942 v plynovém autě v koncentračním táboře Malý Trostinec. A také dceru Annu provdanou Weislovou, jejího muže Rudolfa a dceru Ruth. Ta se dožila pouhých 12 let.
„Na planině Kalevi – Liiva poblíž koncentračního tábora Raasik v Estonsku byli všichni v roce 1942 postříleni a pohřbeni v masovém hrobě,“ sdělil Petr Šraier.
Poslední z potomků Alfréda a Růženy Taussigových, Ota, pak zahynul při pochodu smrti v roce 1945.