Barokní kostel sv. Anny je dominantou Masarykova náměstí. Byl postaven roku 1708 (vysvěcen 1710) spolu s piaristickou kolejí. V koleji byla umístěna velká knihovna, refektář a místnosti pro ubytování učitelů i studentů. Se stavbou a působením piaristů seznamuje volně přístupná stálá expozice „Město piaristické vzdělanosti a kultury“ v ambitu koleje.

Vznik této význačné barokní památky souvisí s příchodem piaristického řádu do města. O povolání piaristů usiloval již na sklonku 70.let 17.století Jiří Ludvík ze Sinzendorfu, avšak úspěch zaznamenal až jeho nástupce František Karel Leopold Přehořovský na počátku 18. století.

Piaristická kolej s kostelem stojí v jihozápadním rohu náměstí. Stavbu koleje s chrámem sv. Anny provedl vynikající architekt italského původu Giovanni Batista Alliprandi (1665 – 1720), který pracoval pro přední šlechtické rody, k nimž Přehořovští i Wrtbové bezesporu náleželi, a rovněž i pro řeholní řády. Vnější fasády koleje jsou velmi jednoduché, minimálně architektonicky členěné.

V jižním křídle byl situován refektář se štukovou nástropní výzdobou a v patře nad ním knihovna rovněž se štukovým nástropním rámcem. Intarzované knihovní skříně, zhotovené Josefem Walterem mezi lety 1736 – 1744, byly v roce 1896 prodány Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze a od té doby jsou instalovány ve studovně tamní knihovny.

Fasádu rajského dvora zdobí rokokové sluneční hodiny, zhotovené malířem Pavlem Kristiánem Noldingerem (1698 – 1771). Boční vchod do koleje zdobí alianční znak Františka Karla Leopolda Přehořovského a jeho druhé manželky Juliány Dorotei Jörgerové z Tolletu.

Kostel z let 1705 – 1710 je zbudován na půdorysu řeckého kříže. Fasáda průčelí je členěna lisénami, které přecházejí v horizontální pás pod římsou. V ose středního pole je vstupní portál s jednoduchým ostěním převýšeným kartuší s erbem Jana Josefa z Wrtby s datem 1717; nad ním okno  a trojúhelný štít oddělený římsou. V konkávním zvlnění obou bočních polí jsou vždy dvě okna nad sebou, z nichž spodní dvě jsou provedena jako slepá.

Střed interiéru je zaklenut plackovou klenbou; boční kaple , kněžiště, jehož vítězný oblouk má podobu převýšeného půlkruhu, a podkruchtí je sklenuto valenou klenbou. Prostory sakristie a zimní kaple, nad nimiž se nacházejí oratoře, jsou rovněž zaklenuty valenou klenbou s výsečemi (lunetami). Stěny člení pilastry, které nesou bohatě profilovanou římsu.

Na vybavení kostela, který byl slavnostně vysvěcen 9. července 1710, se podílela celá řada význačných umělců, a sice sochaři Josef Jiří Jelínek (1698 – 1770), Lazar Widmann (1697 – 1768), Ferdinand Zelenka z Nespek a malíři Felix Ivo Leicher (1727 – 1812) a František Liechtenreiter (1700 – 1775).

Libuše Váňová