K vnímání sv.Václava jako jednotné osobnosti se vracíme v současné době. Je to zřejmé z charakteru letošních svatováclavských oslav. K jejich části inspirované církví, tedy k pouti do Staré Boleslavi a k bohoslužbám v tamní bazilice, se připojují světské akce jako je svatováclavské duchovní zastavení a kulturní pořady na Václavském náměstí. Vládní akcí je také obnovená premiéra filmu Svatý Václav z roku 1929. Na svátek sv. Václava byl promítnut v Rudolfinu s přímým přenosem na ČT 2.

A právě k této obnovené premiéře měl nejvíc co říct muzikolog Viktor Velek (1977), benešovský rodák. On objevil v archivu původní hudbu k filmu (O.Nedbal, Jar.Křička), rekonstruoval ji a připravil film k veřejnému promítnutí. O vlastním filmu řekl hodně nového a zajímavého. Například náklady na film přesáhly 4 mil Kč, zatímco běžné české filmy se tehdy vyrobily za 300 tisíc. Na tak vysoký náklad má však film málo akčních, bojových scén, pro diváka přitažlivých. Zasáhl totiž dohled hlavního sponzora, státu.

Film měl být promítán také ve školách a pro dětského diváka drsné bojové scény a zabíjení by prý nebyly vhodné. Film byl natáčen v časové tísni, herci pracovali i v 20 st. mrazech. Režisér Jan Stanislav Kolár a další tvůrci usilovali o maximální autentičnost, kulisy, kostýmy, zbraně měly odpovídat co nejvíce reáliím 10. století. To vyžádalo velké finanční náklady, takže na ozvučení filmu už nezbylo a byl promítán jako němý. Film zdaleka nevrátil prostředky, které byly na něj vynaloženy, ani divácký ohlas nesplnil očekávání. Veřejnost už byla svatováclavským tématem vlivem až pompézních oslav milénia unavena a nastupující hospodářská krize nevedla lidi právě do kina a divadel. Pro režiséra znamenal film jeho umělecký konec.

Rozhodně čin benešovského rodáka V. Velka je významný a záslužný. Vrátil do fondu české kinematografie dílo významné a svatováclavskou tradici obohatil. Erich Renner