Kromě českého názvu nutrie říční a oficiálního latinského zoologického jména Myocastor coypus se nutriím říká také vodní krysa, vodní myš, řekomyš americká, bobr bahenní, bobr jihoamerický, koypu nebo Mus coypus.

Přestože sledovat život těchto vodních hlodavců je, především pro děti, zdrojem radosti, představují potíže pro vodohospodáře. Nutrie totiž požírají rostliny na březích a dělají si nory. Dále představují zdravotní riziko. Podle odborníků mohou přenášet leptospirózu, salmonelu a různé cizopasníky. V české přírodě navíc nemají predátora, který by jejich počty přirozeně reguloval. Jako konkurent ohrožují bobry a ondatry.

Všechny jsou potomci zvířat z masných a kožešinových chovů, které byly zrušeny nebo nebyly dostatečně hlídány svými majiteli a nutrie se z nich dostaly do volné přírody. První nutrie na chov byly přivezeny z Argentiny do Čech ve dvacátých letech minulého století. Od té doby se jejich chov rozšiřoval kvůli libovému masu a kvalitní kožešině.

Během let někteří jedinci unikli do volné přírody. V devadesátých letech ale skončila finanční podpora chovů ze strany státu a chovy zanikaly. Nutrie se dostaly ve velkém množství do volné přírody a začaly se množit. Nahrálo jim k tomu období teplého klimatu, ohřátá odpadní voda a omezení umělé regulace toků.

Z těchto důvodů zařadila Evropská unie nutrii na seznam invazivních druhů určených k vyhubení na místech, kde není původní, včetně České republiky. Je to samozřejmě cíl dlouhodobý, tato krásná zvířata nebude nikdo likvidovat ze dne na den. Snad by bylo možné udělat kompromis, k tomu je ale nutné nutrie nekrmit a nepodporovat tak jejich množení.