S novou normou, která ukládá úřadům skladovat nalezený předmět nikoliv „pouhý" rok, ale třikrát delší dobu, se totiž nejen zvyšuje administrativa, ale také nároky na prostor pro uskladnění nalezených a odevzdaných věcí.

Právě tyto problémy podle zjištění Deníku netíží úřady dvou největších měst Benešovska. Potvrdili to pracovníci pověření agendou ztrát 
a nálezů.

V Benešově je situace se skladovými prostory jednoduchá. Město získalo od vojska bezúplatně pětadvacetihektarový areál Táborských kasáren s řadou budov. A právě je radnice využívá i jako sklady.

„Žádné změny ohledně rozšiřování pracovních míst nebo prostor pro uskladnění nalezených a odevzdaných věcí nechystáme. Místa v Táborských kasárnách je dost," potvrdila tajemnice Městského úřadu Benešov Miluše Stibůrková. „Osobně se domnívám, že prodloužení doby na skladování předmětů na tři roky je nadbytečně dlouhá doba a postačovala by ta, která byla až do konce loňského roku, tedy dvanáctiměsíční," vysvětlila benešovská tajemnice Miluše Stibůrková.

Vyšší administrativní náročnost nového nařízení Občanského zákoníku platného od Nového roku potvrdila také Ilona Kučerová z Odboru vnitřních věcí Městského úřadu Benešov, která administruje i ztráty a nálezy.

Ta musí každý předmět zaevidovat, a zatímco dříve po roce tyto předměty ze skladu města mizely například při dražbách, nově se budou sklady vyprazdňovat v třikrát větším objemu.

I když tvrzení z úvodu článku na první straně dnešního vydání uvádí, že lidé po svých věcech pátrají nejčastěji krátce po té, co předmět ztratili, díky internetu si mohou prohlédnout textově seznam odevzdaných předmětů.

Fotografie nalezených předmětů úřednice starostlivě střeží a nechce je zveřejnit. Má k tomu prostý důvod.

„Každý, kdo se o nalezený předmět přihlásí, musí popsat, jak ta věc, kterou ztratil a o níž stojí, vypadá," upozornila Ilona Kučerová.
Ve Vlašimi se o nalezené předměty starají strážníci. Podle Tomáše Zamrzly, zástupce vrchního strážníka s naplňováním nařízení nového Občanského zákoníku potíže ve Vlašimi nemají.

„Na skladování odevzdaných předmětů máme místa dost," konstatoval Zamrzla.

S odevzdanými věcmi se ale pojí ještě jedna záležitost. Nálezce má ze zákona nejen povinnost předmět odevzdat, prvotně právoplatnému majiteli, ale má současně také právo a to nejen na nálezném, ale také na náhradu nutných výdajů, jako je cesta za vlastníkem nebo výdaje na údržbu věci. Nálezné se určuje podle ceny předmětu a činí desetinu jeho ceny. Zákon dále upravuje i další okolnosti nálezu a tvrdí, že v případě, má-li ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, náleží nálezci nálezné podle slušného chování.

Zákon současně jmenuje příklady takových předmětů, jimiž mohou být i ztracený deník, fotografie či jiná věc, která objektivně pro ostatní nemá žádnou cenu.

Nálezné může nálezce uplatňovat také na obci a to v případě, že jí předal nalezenou věc a prohlásil, že ji nechce nabýt do vlastnictví.
Povinnost obce zaplatit nálezné vznikne, jakmile ji sama získá do vlastnictví a to se stane podle nového Občanského zákoníku nyní až po třech letech od oznámení nálezu.