Právě takovou dobu je zaregistrovaná v kolonce nezaměstnaná. „Myslela jsem, že najít si práci, je snazší, než to na první pohled vypadá,“ říká šestadvacetiletá žena z Nesvačil.
Ještě před dovršením osmileté mateřské dovolené se Šárka Kožantová začala ohlížet po zaměstnání. Obešla několik podniků s nepořízenou a přihlásila se na úřad práce. „S dvěma malými dětmi, z vesnice, bez hlídání a bez řidičáku, je skoro nemožné práci najít. Kamkoliv jsem přišla, všude jsem narážela na směnnost a na dojíždění. Musím dát ráno kluky do školky a školy a odpoledne je vyzvednout. Nestihla bych spoje, proto přichází v úvahu pouze nabídky z nejbližšího okolí a těch je málo,“ posteskne si mladá žena, která se vyučila v Sedlčanech v oboru provoz služeb. „Mohla bych dělat například kuchařku, ale v hospodě to je vyloučené a do školských zařízeních není šance se dostat. Nebráním se, mohu dělat cokoli, ale lepit doma pytlíky, jako to zkoušela moje kamarádka, to zas ne. Za jeden dostala desetník a nic jiného doma nestíhala.“
Po dlouhé mateřské by Šárka už ráda někde pracovně zakotvila. A to nejen, že potřebuje mezi lidi, ale zanedbatelný není ani příjem peněz. „Po půl roce na pracáku, kdy jsem dostávala kolem dvou tisícovek, mi peníze přestaly chodit. Pobírám pouze přídavky na děti a ty jsou směšné. Nebýt manžela, který peníze vydělá, i když za cenu, že je v práci od rána do večera, tak nevím,“ povzdychne si. Přesto neztrácí naději. „Na jaře mají v Bystřici nabírat síly na balení nářadí. Jinak mě už nic nenapadá. Vím, že nemohu zůstat doma nebo do doby, než mi odrostou děti, ale jak z toho začarovaného kruhu ven? Snažím se něco najít, ale zas tak jednoduché to není. Takové ty řeči, že kdo chce pracovat, ten si práci najde, mi už lezou krkem,“ naráží na některá prohlášení v médiích. „Ti, co to říkají, žijí mimo realitu. Příští týden jdu na pracák, tak uvidím,“ dodala.