S BENEŠOVSKÝM DENÍKEM NA NÁVŠTĚVĚ: dnes v Bukovanech

Přestože první písemná zmínka o Bukovanech pochází z roku 1318, její starosta Miroslav Šiška o obci hovoří jako o přitažlivé čtyřiadvacítce. Tolik let totiž uplynulo od doby, kdy se Bukovany staly samostatnou obcí.

Až do roku 1990 patřily pod Týnec nad Sázavou. S číslem 24 lze spojovat obec ležící na silnici č. II/106 ještě jednou. To když Miroslav Šiška vzpomíná, jak dlouho už na postu starosty obce působí.

„To byl takový přirozený vývoj. V roce 1989 jsem dal podnět k založení Občanského fóra v Bukovanech, a jelikož jsem byl toho všeho iniciátorem, byl jsem zřejmě logicky posléze navržený i na starostu. Teď budu kandidovat vlastně už posedmé," zavzpomínal na své starostovské začátky Miroslav Šiška, které podle jeho slov nebyly nikterak jednoduché.

Nejprve bylo potřeba stabilizovat veškerý movitý i nemovitý majetek, identifikovat obecní pozemky, lesy, nastavit chod obecního úřadu. Všechno bylo nové. Postupem času, jak se získávaly větší a větší finanční prostředky, začalo docházet na nové investiční záležitosti.

Také obyvatelé Bukovan byli na samém začátku zrodu nové obce daleko aktivnější a měli o dění v ní zvýšený zájem. Není tedy divu, že především tři spolky, TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a Český svaz žen se aktivně podílely na činnosti pro svou obec.

„V roce 1995 se nám podařila taková první větší věc, a to dostavba hasičské zbrojnice. Konečně bylo místo na společenské akce. Do té doby neměly Bukovany žádný větší prostor na pořádání tanečních zábav, nebo kde by se mohlo setkávat větší množství lidí," pokračoval starosta obce s tím, že v sále, který je v patře zbrojnice, pořádají dobrovolní hasiči několikrát za rok taneční zábavy, plesy či třeba mikulášské besídky pro děti.

Co se týká Sokolu Bukovany, tak ten se asi nejvíc proslavil v roce 2000, kdy si postavil klub Stodola. Ten slouží nejen sportovcům coby místo pro jejich setkávání, ale také ke komerčním účelům. Jedná se o provozovnu, kde se mohou zcela náhodní kolemjdoucí najíst, napít a posedět v příjemném prostředí.
Asi nejméně aktivní organizací je Český svaz žen. Ta pouze v průběhu roku pořádá poznávací zájezdy nebo pomáhá při údržbě obce.

Jednoznačně významnou společenskou akcí obce je tradiční setkávání obcí Bukovan. Celý víkend na přelomu července a srpna se obyvatelé všech těchto obcí sejdou, sportují a společensky se baví. Tento zvyk založily v roce 1994 právě Bukovany na Benešovsku. Od té doby jsou každý rok hostitelem jedny z šesti Bukovan, které v České republice existují. Ať už jsou to Bukovany u Příbrami, Kyjova, Olomouce, Sokolova nebo ty u Nového Boru na Českolipsku.

„Loni jsme se od té doby, co jsme se u nás vůbec poprvé sešli, setkali s přáteli z dalších Bukovan už podvacáté. Letos jedeme do Bukovan u Kyjova, kde očekáváme velkou účast, jelikož tam je setkání opravdu populární," pochlubil se úspěchy skvělého nápadu Miroslav Šiška a poznamenal, že se „jeho" Bukovany dokonce dvakrát staly absolutními vítězi. Poprvé v roce 2004 a poté o dva roky později.

Bukovany jsou samostatnou obcí už téměř čtvrt století. Po celou dobu mají jednoho starostu, teprve druhého místostarostu, ale už třetí úřadovnu.

V roce 1990 začal obecní úřad fungovat v domě nedaleko obecní kapličky. Ten byl nejen nevyhovující, ale především byl v restituci vrácený jeho původním majitelům. Proto se po velmi krátkém čase stěhoval do bývalé hájenky. Tam působil až do roku 2002, kdy se obci podařilo koupit bývalý areál mateřské školy a po přestavbě prvního pavilonu se do něho přestěhovat.

Vedení obce původně zamýšlelo zrekonstruovat i druhý trakt, tentokrát na penzion, a dokonce na něm prvotní stavební práce spustilo. Ale to bylo v době, kdy se obci začala rýsovat šance na získání dotací na kanalizaci. Proto nechala budovu zakonzervovat a rozhodla se raději peníze šetřit na kanalizaci.

Zatímco v roce 1990 žilo v obci ve 171 domech 523 stálých obyvatel (249 mužů, 274 žen), nyní jsou obě statistiky daleko vyšší. V současné době mají Bukovany 247 čísel popisných a 750 lidí. Čeho se ale v obci nedostává, jsou služby obyvatelům. Sám starosta sebekriticky přiznává, že tam mají značné rezervy. Ještě před nějakým časem byl v Bukovanech obchod, kam si lidé mohli dojít koupit alespoň základní potraviny. To už je ale minulost. Něco k jídlu nebo k pití si mohou dát maximálně ve dvou místních hospodách.

„Pak tady máme nějaké ubytovací kapacity a poměrně široké zastoupení řemeslnických profesí. Automechanika, klempíře, truhláře, kováře, zámečníka nebo zedníka. A díky tomu, že jsme na trase mezi Týncem nad Sázavou a Benešovem, tak je tady poměrně dobrá dopravní obslužnost," mírnil negativní část pohledu na Bukovany jejich starosta.

Miroslav Šiška není podle svých slov přílišným příznivcem dotací. Přesto je obec využila a díky nim se jí od roku 2009 podařilo realizovat několik zásadních investičních akcí. Nejprve to byl chodník a cyklostezka spojující Bukovany a Týnec v hodnotě 9 milionů korun. Nyní dokončují Bukovany likvidaci skládky průmyslového odpadu po akciové společnosti Jawa, která byla pod obcí (48 milionů korun) a zároveň dokončuje výstavba kanalizaci (90 milionů korun).

„Do budoucna máme v plánu ještě další akce, ale ty už nebudou tak rozsahově výrazné, jako byly ty v uplynulých pěti letech," míní Miroslav Šiška. „Chceme zrekonstruovat komunikaci Na vápenkách, kde je nová výstavba, návesní rybník a zkulturnit jeho okolí, opravit veřejné osvětlení a pět obecních bytových domů zateplit a udělat v nich centrální vytápění," dodal starosta Bukovan Miroslav Šiška.

Co se praví v kronikách

Obec Bukovany leží zhruba osm kilometrů severozápadně od Benešova.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318.
Za druhé světové války se ves stala součástí vojenského cvičiště zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 1. dubna 1943 vystěhovat.
Nejtíživěji dolehlo na Bukovany ovšem asi saské tažení v letech 1631 až 1632. Vojáci tu pobývali od začátku listopadu do vánoc roku 1631. Tehdy pravděpodobně nejspíš z neopatrnosti vypálili část vesnice obrácenou k jihu, vyhořely ovšem i některé statky na straně obrácené k severu. I když se podařilo některé usedlosti obnovit, ještě kolem roku 1640 tu bylo sedm nebo osm zcela pustých gruntů.
Ve druhé polovině sedmnáctého století se ani Bukovanům nevyhnula morová epidemie. Zcela určitě na tuto nemoc v roce 1680 zemřel Jakub Moravec, chalupník z dnešního čísla popisného 9, společně se svou ženou a všemi svými dětmi.
Koncem 18. století bylo obyvatelstvo na Benešovsku i přímo v Bukovanech téměř výlučně katolické.
Koncem třicátých let 
20. století patřily Bukovany k obcím s relativně velkými hospodářstvími, kde se chovala hospodářská zvířata a byly vybavené zemědělskými stroji. Ovšem pouze s benzínovými motory. Elektřině se sedláci bránili.
Až do roku 1990 patřily Bukovany k Týnci nad Sázavou. Nyní jsou už čtyřiadvacet let samostatnou obcí, kde žije ve 171 domech více než 750 stálých obyvatel.

Název obce je odvozený od buku

Bukovany vlastní znak nemají. Jak uvedl starosta obce Miroslav Šiška, zatím necítili potřebu jej vlastnit. Proto se Bukovany prezentují pouze modro – bílým praporem, na němž je vyobrazený bukový list a bukvice. Ten si obec nechala před mnoha lety vyrobit.
„Ve dvanáctém století, kdy byla obec založena se zřejmě v okolí nacházel listnatý, převážně bukový les. Takže původní osídlení, možná bylo starší patrně od tohoto okolí pojmenovalo obec Bukovany," vysvětlil Miroslav Šiška s tím, že když hovoří na srazech obcí s ostatními bukováky, tak mají obdobné indície. Také oni buď míní nebo to mají od svých pra, pra, pra předků písemně doložené, že název je odvozený od buků, bukvic.

Žijeme tady spolu

 Novou tradici srazů obcí se stejným jménem zahájily Bukovany jako první pořadatel setkání v roce 1994.

V roce 1995 skončila přestavba hasičské zbrojnice a v obci oslavili sté výročí založení SDH Bukovany.

 Vodohospodářský majetek získaly do svého držení Bukovany v roce 1998 a současně ho také začaly provozovat.

 Plynofikace se obec dočkala v roce 2000. V tom roce slavila nejstarší obyvatelka, Anna Neterdová, sté narozeniny.

 Objekt bývalé Mateřské školy Bukovany koupila obec v roce 2001 a rekonstruovala ho pro účely obecního úřadu.

V roce 2002 postavily Bukovany vodovod v lokalitě Vápenka a pro výstavbu domů připravili lokalitu u Taranky.

 Přivaděč pitné vody z úpravny v Peceradech do vodojemu na Kodrásku opravila obec v roce 2003.

 Celkem dvakrát se staly absolutními vítězi při setkání obcí Bukovany. Poprvé v roce 2004 a poté o dva roky později.

 Projekt výstavby kanalizace a čistírny odpadních vod se podařilo v Bukovanech dokončit v roce 2005.

 Na konci roku 2013 dokončily výstavbu kanalizace. Stavba trvala rok a vyšla na 90 milionů korun.

Dušan Filip Škrášek miluje barvy a keramickou hlínu

Malíř a figurální keramik Dušan Filip Škrášek žije v Bukovanech teprve osmnáct let. Přesto se cítí být starousedlíkem. A nejen on. Stejně ho vnímají i jeho sousedé. Vůbec si nepřipouští, že je ve skutečnosti uhersko-brodská „náplava."

„Já jsem se dostal do Bukovan díky Věře Křesadlové, tedy nejprve do Zbořeného Kostelce a potom sem," upřesnil na začátku příjemného povídání umělec tělem i duší.

Jak sám Filip říká, zahrádka a práce na ní není jeho hobby. Ve vztahu k přírodě je to ale naopak. Přestože strávil velkou část svého života ve velkých městech a bez jejich divadel, kin, klubů či restaurací si dovedl svůj život jen těžko představit, nyní rád vyráží do posázavských lesů nebo jen za humna svého domku v Bukovanech, kde čerpá pro svá díla inspiraci.

„Rád kombinuji přírodu s něčím mystickým. Co mě naprosto fascinuje je vesmír. Snažím se malovat něco, co vychází z člověka, protože k zachycení reality zde máme fotografii," vysvětlil Dušan Filip Škrášek.

To ale neznamená, že by nedokázal namalovat například portrét nebo něco hmatatelného. Důkazem je řada výtvorů, které zdobí nejen fasády domů v Bukovanech, ale i okolních obcích.

Jak se dostal do Bukovan už Dušan Filip prozradil. Ale co nastartovalo jeho uměleckou dráhu?

„Před revolucí, pokud neměl člověk známé, bylo těžké se dostat na výtvarnou školu," tvrdí. „Proto jsem se přihlásil do Brna na Pedagogickou fakultu na výtvarný obor, abych byl alespoň trochu blízko tomu, co jsem chtěl dělat. Pak, ještě na vojně, jsem zkoušel přijímačky na animovaný film. Ale bylo mi řečeno, že už jednu vysokou mám, a to prý stačí," zavzpomínal na svou spletitou cestu k malířskému plátnu Filip.

O malování měl umělec jasno už dávno. Ale ke keramice se dostal až později. Začal vyrážet na nejrůznější keramická sympozia a začátkem tohoto tisíciletí se jeho snaha a vytrvalost vyplatily. Dostal se k práci, ke které se prý člověk dostane jednou za život. Pro konferenční centrum v nedalekém Štiříně modeloval velké keramické předměty.

„To je prostě bomba. Dělat plastiku v opravdu velkém formátu," neskrýval nadšení prošedivělý umělec.

Říká se, že kovářova kobyla chodí bosa. To platí i v případě Dušana Filipa Škráška. Svou „keramickou vizitku" zanechal na nesčetně místech celé republiky. Kde mu ale chybí, jsou Bukovany. Je proto rozhodnutý to v brzké době napravit. Kdy a oč půjde, ale zatím umělec tají.

"Drobnou připomínku mé práce přece jen mám na fasádě svého domu, je to keramický reliéf Adam a Eva," dodal Filip.