Mám podezření na vznik nové sekty a výstavbu satelitní čtvrti pod Blaníkem. Právě tak zněla první informace, které dorazila do redakce z osady Karhule.

I přes strach z neznáma a podivných lidí, kteří mě jistě už na prahu sváží a zamknou do sklepa, se odvíjely myšlenky v mé hlavě. Ráno jsem tedy vyrazila směr obec Pravonín, do osady Karhule.

Ze strašidelného objektu plného krve a hrůzy se vyklubalo útulné stavení plné světla a příjemných lidí. Ani sousedi, kteří zrovna po zimě uklízeli zahrady nemluvili o rodině Šprinclových, Lence a Jiřím špatně, právě naopak.

„Umírá nám vesnice a každý mladý člověk, který chce pomáhat a žít mezi námi, je pro vesnici přínosem,“ vysvětlil mi hned zkraje Antonín Smetana, kterého od statku Šprinclových dělí pouze silnice. „Když něco potřebuji, vždycky si vzájemně vyjdeme vstříc,“ dodal Smetana a vrátil se k práci.

Jiří Šprincl za několik málo okamžiků vyšel z domu a pozval mě dovnitř. V prostorné kuchyni, která je střediskem celého domu se právě chystal oběd. „Vím, že nejsme tradiční rodina,“ začal mluvit Jiří. „Jsme jenom přátelé, kteří sdílí jeden dům a rozhodně nejsme ani sekta,“ usmál se.

Lenka, jeho žena, je teď v sedmém měsíci těhotenství a prý všechny tyto tlaky ze strany sousedů nijak nepomáhají jejímu stavu, právě naopak.
Brzy jsme se v hovoru dostali i k ožehavé otázce satelitního městečka. „Nejde o satelit. Chceme zde postavit asi dva domy. Do jednoho by se nastěhovali naši přátelé, kteří zatím bydlí tady u nás,“ popsal budoucnost Šprincl.

Druhá rodina, která na statku v Karhuli bydlí, musela v nedávné minulosti řešit akutní problém s bydlením. A manželé Šprinclovi jim nabídli, jestli nechtějí po nějakou dobu zůstat u nich, než svou situaci vyřeší.