Sčítají se ke každému 1. lednu a nesmí nikomu z nich být méně než třicet let. Horní věková hranice je neomezená. Oblékají si čas od času talár s fialovým lemem a usedají se jmenovkou na stole vedle soudce profesionála. Laičtí přísedící u soudu. Mají větší moc, než si myslíme?
Laičtí přísedící u soudu nahradili po roce devadesát soudce z lidu. Sháňka po nich byla obdobná jako po soudcích profesionálech, kteří si příliš nezadali s předcházejícím režimem.
V současné době má Okresní soud v Benešově 27 přísedících, jejich průměrný věk je 53 let. „Stav přísedících máme naplněn, ale nebráníme se navýšení stavu a zájmu o tuto funkci, aby tak bylo možno rozkládat vlastní výkon funkce mezi více osob,“ uvedl tiskový mluvčí Okresního soudu v Benešově Václav Nekola s tím, že seznam kandidátů na výkon funkce přísedícího neexistuje, nominování do volby na funkci je plně v rukou členů zastupitelstev obcí. „O výkon této funkce příliš velký zájem není, lze obecně hovořit o problému s obsazováním míst přísedících, aby byl naplněn stanovený počet míst,“ dodal.
Proč máme laické přísedící u soudu? Jsou pouhou relikvií minulosti nebo mají své opodstatnění? Teoreticky by měli vnášet do soudního jednání takzvaný laický prvek, smysl pro spravedlnost, jejž paragrafy nedokáží vždy postihnout. Zdravý selský rozum, nepodvázaný právními předpisy. Hlavně by ale měli svými názory a rozhodováním zastupovat celou společnost.

ČR: Drtivá většina přísedících je už v důchodovém věku

Praha/ Přísedících soudců je sice v současnosti dostatek, ovšem za pár let tomu může být jinak. Zásadním problémem totiž je jejich věk. Drtivou většinu z nich totiž tvoří důchodci. Důvodem může být pouze symbolická odměna. „Zaměstnaný člověk dnes nemá čas a zejména motivaci, aby za velmi nízkou odměnu trávil poměrně hodně času u soudních jednání, vždyť hlavní líčení v trestních věcech často trvají celé dny,“ popisuje situaci tiskový mluvčí Krajského soudu v Hradci Králové Michal Strnad.
Nejenom proto si ale řada odborníků myslí, že je současná situace nevyhovující. „Přísedící laici přinášejí prvek lidovosti, který ale nepřináší žádné výhody,“ myslí si například prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa.
Ministerstvo spravedlnosti chce proto od příštího roku začít pracovat na změně týkajících přísedících soudců. Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila by například přísedící měli skládat přísnější zkoušky z práva. „Za tuto práci by ale také dostávali větší odměnu, než jen symbolickou,“ dodává Pospíšil. Ministerstvo uvažuje také o snížení počtu případů, jejichž projednávání by se zúčastňovali. Přísedící nahradili po roce 1989 tzv. soudce z lidu. Přísedící nejsou profesionální soudci a často nemají žádné právnické vzdělání.(doh)


Pocit, že dělá něco užitečného, ho neopustil

Benešov/ Nepřetržitě, téměř čtyřicet let, vykonává u Okresního soudu Benešov roli přísedícího Jan Rácz. Koncem února byl zastupiteli města Benešov jednomyslně zvolen na další čtyřleté období.
„Zpočátku jsem měl před soudci respekt, teď už svůj názor prosazuji, mnohdy ovlivním i soudce profesionála,“ svěřuje se Rácz, který se stal přísedícím už v roce 1969. Tehdy ho táhla zvědavost a spravedlnost, a tak si to chtěl zkusit. „V té době po tzv. soudce z lidu byla veliká sháňka. Jako nestraníka mě podnik, kde jsem pracoval, navrhl za Svaz mládeže,“ říká pětašedesátiletý důchodce. Začínal u rozvodů, pokračoval ve věcech dopravních a v poslední době nejčastěji zasedá u sporů pracovně–právních a trestných.
V práci u soudu pokračoval i po roce 1990, kdy musel projít lustrační prověrkou. A jaké, že nastaly změny. „Především je markantní nárůst kriminality.“
Před hlasováním probíhá debata, na vině či nevině se obvykle všichni shodnou, méně už při stanovení výše trestu.
„Lítost nebo jiné emoce musí jít stranou. Za celou dobu jsem se vůči své osobě nesetkal s vyhrožováním, nadávkami, a likvidací už vůbec ne. Spíš mi po nějakém čase lidé poděkovali, například po rozvodu. Nemstili se ani ti, co jsem poslal do basy. Když jsem opravdu někoho dobře znal, raději jsem se nechal z případu vyměnit, abych nebyl nařčen z podjatosti. Pocit, že dělám něco užitečného, mě ještě neopustil,“ dodal Jan Rácz. (rou)