„Teď už řadu let žiji a pracuji v Praze, ale původně jsem z Jižních Čech a okolí bájné hory Blaník mi přišlo zajímavé a zvláštní. Takže jsme v Načeradci přestavěli starý dům na chalupu a tím to vlastně všechno vzniklo," začala své vyprávění Hana Stehlíková, mezi jejíž koníčky patří historie.

Lidé, co Načeradec a jeho okolí znali, se jim totiž divili, proč chtějí zrovna do Načeradce, kde žijí samí ševci. A především Haně to nedalo spát. Začala proto pátrat po spojitostech s pověstí o ševcích v jednom z městysů Podblanicka a z dochovaných kronik, písemností, ale i od samotných obyvatel městyse zjistila, že v minulých dvou stoletích bylo vlastně celé Benešovsko ševcovský kraj.

„Když přišly války, neúroda, nemoci či nejrůznější krize, byli ševci téměř jediní, kteří se v těch obcích udrželi při životě. A v Načeradci a jeho okolních obcích, jako třeba ve Vračkovicích či Daměnicích se toto řemeslo soustředilo víc," vysvětlila načeradecká chalupářka.

Podle informací, které postupně Hana Stehlíková získávala, byl před sto lety v každé chalupě švec, který měl ale zároveň ještě „normální" zaměstnání. Řídící školy, ponocný, bubeník.

„To by samo o sobě nebylo až tak zajímavé. Co bylo ale zajímavé, že byli tak dobří, že kolem roku 1870 a dál k nim začali z Vídně posílat ševcovské učně. Party 16 až 20 učňů se po chalupách učily šít boty. Tato spolupráce trvala až do první světové války a navíc načeradečtí ševci posílali hlavní část své výrovy do Vídně," přiblížila ševcovský um obyvatel Načeradce milovnice historie.

Obuv šitou v Načeradci si prý objednával přes rakouské obuvnické závody i vídeňský císařský dvůr, a dokonce je doloženo, že za první republiky šili v Načeradci boty pro baletky do Národního divadla. To vše dokazuje na řadě půd načeradeckých domů poschovávané ševcovské vybavení.

„V Načeradci chtěl dokonce jistý pan Bačkora vybudovat obuvnickou továrnu. To se ale nakonec nestalo, jelikož v obci nebylo tehdy dostatek vody pro vybudování provozu," prozradila další zajímavost Hana Stehlíková.

Ta se rozhodla, že ševcovské řemeslo do Načeradce vrátí alespoň v podobě Ševcovského staročeského jarmarku. Na neděli 28. června se tedy s obcí a místním farářem dohodla, že v okolí kostela, kde přilehlé uličky navodí tu správnou atmosféru, uspořádá trhy.

„Všude budou různé stánky s dobovými řemesly a v jednom samozřejmě i švec, pro něhož už od místních obyvatel schraňujeme nejrůznější ševcovské propriety," prozradila aktérka jarmarku.

V Načeradci nebude chybět ani patron všech ševců svatý Kryšpín, kterého pro tuto, ale i další příležitosti vyřeže místní řezbář Kolja.

„Rozpočet na jarmark je padesát tisíc korun. Obec nám poskytla dar sedm tisíc, takže z toho pokryjeme nutné náklady a zbytek bude v režii dobrovolníků," dodala Hana Stehlíková, která už nyní pořádá v načeradeckém kostele hudební dětské pořady, vánoční mše a do budoucna by v něm ráda založila tradici Načeradeckého hudebního léta. Za tím účelem oslovila už několik čembalistů či flétnistů.

Jak vypadala ševcovská dílna
* Pořádná, kožená zástěra, aby ostré nástroje nezranily ševce.
* Šídlo, které by si měl každý pořádný švec vyrobit sám.
* Ševcovské kladívko
* Ostré knejpy na řezání a vytenčování
* Kozí noha na vydloubávání a vyhlazování
* Průbojníky na vytloukání
* Bodce na rýhy
* Kružítka, pravítka
* Ševcovská kopyta, floky, roztahováky, lepidla
* Ševcovské šicí stroje