To je vzdálenost mezi Českou republikou a Brazílií, a zároveň vzdálenost, která po dobu šesti let dělila tehdy mladičkou, sotva třiadvacetiletou Miroslavu Královou, rodačku z Krhanic na Benešovsku, od domova. Pracovní povinnosti jejího manžela ji zavály do exotické Brazílie.
Nejprve Rio de Janeiro a po čase Sao Paulo se tak jí, jejímu manželovi, a v té době teprve dvouleté dceři Ivaně, staly postupně novým domovem. Navíc prostřední Haně a nejmladší Dagmaře i místem, kde se narodily.
Po návratu z Brazílie se Miroslava, které její blízcí neřeknou jinak, než Slávka, do Krhanic už nevrátila. Začala pracovat v Českém rozhlase, coby hlasatelka pro všechny portugalsky hovořící země. S chotěm Jiřím a třemi dcerami se nastěhovala do bytu v samém centru Prahy, kde žije dodnes.
Od jejího návratu z Jižní Ameriky uplynulo více než padesát let. Přesto z bytu, z jehož oken je vidět přímo na sochu sv. Václava, je stále cítit nádech exotické Brazílie. A to nejen ze zařízení jednotlivých místností, ale i z kuchyně. Jednaosmdesátiletá Mirka, nyní Pražáková, často vaří pokrmy, které tam jídávala. Zatímco v době, kdy žila například v Riu de Janeiru a vyrážela se svými dcerkami odpočívat na přilehlou písečnou pláž Copacabana, je připravovala jejich černošská kuchařka, dnes je vaří ona sama. A nutno říct, že to opravdu umí.
Kdy a kde jste se naučila vařit?
Vlastně až v Brazílii. Měla jsem dvě černošské pomocnice, jednu k dětem a jednu v kuchyni a ty mě učily.
A co vás učily vařit?Brazilci jedí především bifteky. Takže ty. Potom dělat úplně skvělou rýži, nejrůznější polévky nebo zvláštní pudingy. To je jenom kondenzované mléko a vajíčka. Všechno se smíchá a vaří ve vroucí vodní lázni. Jinak sladkosti tam moc nedělají.
Co je typické brazilské jídlo?
Feijoada ( fejžoáda). A když ne feijoada jako taková, tak feijao (fejžon) samotný. Jsou to černé fazole, které mají Brazilci stále uvařené v lednici a stačí je jenom ohřát. Buď coby přílohu k masu nebo se jedí jenom tak, samotné.
Jaké jídlo se jí v Brazílii na Vánoce?
Bifteky, rýže. Ale my jsme tam drželi klasické české Vánoce. S rybou, ne kaprem, toho tam neseženete, ale s nějakou jinou rybou, bramborovým salátem a stromečkem. Akorát, že jsme se ještě odpoledne koupali v Atlantickém oceánu a večer usedli ke štědrovečerní večeři. Dokonce nechyběly ani vánoční koledy.
Znají Brazilci vánoční cukroví?
To ne. A my ho tam ani nepekli. V Riu byla blízko rakouská vinárna, kde dělali typický rakouský Apfelstrudel (jablečný štrúdl) a na ten jsme tam jezdili.
Ke kterým jídlům, která jste jedla v Brazílii, se nejčastěji tady v Čechách vracíte?
K rýži. Do hrnce dáte docela dost oleje, na kterém rýži opečete. K tomu přidáte půlku rajčete, jeden stroužek česneku a celé to zalijete vodou. Jakmile se začne rýže vařit, osolíte jí, hrnec přiklopíte a na jedničku necháte volně vařit. Výsledek je jedno zrníčko vedle druhého. Vůbec se nedělají hrudky.
Co vám ještě utkvělo v paměti z brazilské kuchyně?
To bylo pořád jenom maso. Na tisíc způsobů.
A co se tam nejvíc pije?
Pivo se v Brazílii nepije takřka vůbec. Ale whisky. Ta hlavně. A potom různé ovocné šťávy. Jak už jsem říkala. Brazilci moc sladkostí nejedí. Ale z ovoce dělají takzvané vitaminas. S trochou mléka rozšlehají avokádo, banán, pomeranč a jablko. Celé to dají zchladit do lednice a pak je to taková zelená ledová kaše nebo řidší zmrzlina. Nejenže je to moc dobré, ale také zdravé. To dělám často. Tedy pokud to jde. Zatímco tam nám avokáda a manga málem padala na hlavu, tady se shání těžko a jsou drahé.
Říkala jste, že jste se chodili koupat do oceánu. Jak to bylo daleko?
My jsme bydleli přímo na okraji pláže Copacabana.
Uvedla jste, že vařit jste se naučila v Brazílii. Ale zároveň říkáte, že jste měla pomocnici v kuchyni. Jak to tedy bylo?
Pro nás, pro rodinu, vařila černošská kuchařka. Ale když přišli nějací obchodní partneři na večeři, manžel tam tehdy zastupoval Omnipol a Motokov, tak jsem pro ně vařila já. Ryze českou kuchyni. Třeba svíčkovou. Pamatuji si, když nás jeden velice bohatý Žid pozval k němu domů na večeři. Výtahem jsme vjeli přímo až do jeho bytu, v kterém měl po dědečkovi sbírku skla. A mezi těmi exponáty měl i sklo z doby Karla IV. To byly tři plné sály skla.
Žila jste v Rio de Janeiru. Není možné se nezeptat na karneval. Zažila jste ho?
No jistě. Ten je v únoru a my tam akorát v týdnu, kdy se konal, přiletěli. Nejstarší dcera Ivana šla v průvodu dokonce za masku.
Nejstarší dceru Ivanu jste porodila v Praze, prostřední Hanu v Riu de Janeiro a nejmladší Dagmaru v Sao Paulu. Byl rozdíl mezi českou a brazilskou porodnicí?
Neskutečný. To se nedalo vůbec srovnávat. Vybavení, péče. Je pravda, že v Brazílii byly soukromé porodnice a stálo to nemalé peníze, takže se srovnávají dvě trochu rozdílné věci. Ale i tak. Ten přístup personálu, a vůbec. A to jsme byli střední vrstva. Ne ta nejbohatší. Potom je tam samozřejmě ta nejchudší vrstva žijící ve Favelách. To jsou ve stráních nad Riem dřevěné chatrče, v kterých žijí lidé bez vody a elektřiny.
Je něco, co tady v Čechách postrádáte?
Trhy. S ovocem, zeleninou, masem. Prostě se vším. To byly ohromné trhy, kde se dalo koupit cokoliv. Něco jakou jsou tady farmářské trhy. Ovšem mnohanásobně větší. Byl tam vždycky nějaký malý černoušek, který vám tehdy za pět cruzeiro, teď nevím jaká je tam nyní měna, odvezl na vozíku celý nákup až domů. O tom se mi často zdá. Že tam chodím a vybírám si čerstvě natrhané avokádo nebo nejrůznější koření.
Jak se dělá pravá brazilská káva?
Těch je několik druhů. Prakticky na každém rohu ulice je bistro, kde si můžete dát ze stroje cafezinho (kafé ziňo), které se pije z takových malinkatých hrníčků.
Komu nejraději vaříte?
Když přijdou všechny tři dcery se svými rodinami na oběd. Nasmažím řízky, k tomu bramborový salát. Řízky jsme v Brazílii také často dělali. Tam měli nádherné maso.
Slávka Frkalová prožila své dětství s o dva roky mladší sestrou Marií a rodiči v Krhanicích. Z domku v této posázavské vísce vyrážela nejprve do Základní školy v Krhanicích a Týnci nad Sázavou a pak na Obchodní akademii na pražských Vinohradech. Po maturitě zakotvila v Praze. Začala pracovat do Motokovu, kde se seznámila se svým prvním manželem Jiřím Králem.
Mirka Králová porodila svou první dceru Ivanu a ještě než celá rodina odcestovala do daleké Brazílie, docházela na Národní třídu do jazykové školy, aby se naučila portugalštinu. S úsměvem vzpomíná, jak se tam učila celý projev Klementa Gottwalda, s kterým v roce 1938 vystoupil, ale základní věci, jako kolik co stojí, to ne. Takže ihned po příjezdu do slunné Brazílie ji první černoch okradl při koupi jednoho kilogramu citronů. A ona se nedokázala bránit. V Riu de Janeiru porodila dceru Hanu a dva roky nato v Sao Paulu malou Dagmaru.
Miroslava Pražáková pracovala dlouhá léta v Českém rozhlasu, jako hlasatelka a překladatelka. Až do doby, než bylo vysílání pro portugalsky hovořící země zrušeno. Tam poznala i svého druhého manžela Čeňka Pražáka. Stala se babičkou Lindy a Michaely a prababičkou Tomáše a Vojty. Mezi její koníčky patří celý život knihy a křížovky. V současné době, pokud má přístup k internetu, ráda sleduje pohyb letadel na radaru a cestuje po google mapách. Alespoň díky nim se může vracet do Brazílie. Dokonce jedna z web kamer je umístěna na rohu domu, v kterém několik let v Riu de Janeiro žila.
1 kus vepřového ovarového kolena
1 kus vepřového uzeného kolena
4 plechovky sterilovaných černých fazolí
1 – 2 nožičky čabajky
1 – 2 nožičky nějaké měkké klobásy (například ostravské)
0, 5 litru rajského protlaku
4 stroužky lisovaného česneku
sůl
4 varné sáčky rýže
V nesolené vodě uvařit ovarové a uzené koleno. Do vychladlého vývaru z kolen namočit, nejlépe na noc černé fazole. Musí být černé a k dostání jsou nejčastěji v asijských prodejnách. Fazole dát v tomto vývaru vařit a přidat k nim nakrájenou tvrdou i měkkou klobásu. Dále přidat rajský protlak a česnek. Vše vařit do změknutí fazolí a dle potřeby přisolit. Maso z obou kolen nakrájet, přidat do fazolí a celé prohřát. Jako přílohu uvařit rýži.