Ten byl v roce 1989 spolupracovníkem Petra Uhla, redaktora Východoevropské informační agentury (VIA. Společně se postarali o rozšíření informace zahraničním rozhlasem o údajném zabití studenta Martina Šmída, stěžejní události, která svým způsobem odstartovala sametovou revoluci.
I když se později ukázalo, že nebyla pravdivá, je její vznik dodnes obestřen konspiračními teoriemi. Podle historiků a médií se o zrod fámy o mrtvém studentu postaral tehdejší agent Statní bezpečnosti Ludvík Zifčák. Petr Payne naopak zastává názor, že šlo o sled náhodných událostí, na jehož počátku stála Drahomíra Drážská. Ta se pochodu 17. listopadu zúčastnila a byla na něm příslušníky Sboru národní bezpečnosti brutálně zmlácena. Do nemocnice ji dopravili Miroslava Litomiská se svým známým Milošem Kulhánkem, kteří ji náhodně potkali zhroucenou u tehdejšího obchodního domu Máj. Po ošetření v nemocnici odmítla hospitalizaci a cestou jim vyprávěla o událostech na Národní třídě a o mrtvém studentovi. Miroslava Litomiská se pak podělila o zážitky se svými novými kamarády v přítomnosti Petra Payna. Následně vyhledali Drahomíru Dražskou a ta jim pak podala svědectví o smrti Martina Šmída, které bylo nahráno na magnetofonový pásek, a vzápětí odesláno prostřednictvím Petra Uhla rádiu Svobodná Evropa.
Vyprávění bylo natolik poutavé, že se akce nakonec protáhla nad rámec vymezeného času.
Besedu doprovodil autorskými písněmi Jan Rejhon a jako host si s ním zahrál na baskytaru Petr Babec.
