Oblečení musíme dlouhé týdny či měsíce skladovat a teprve poté, co například Charita vyhlásí sbírku, je odnášíme na sběrní místa. Ne každý je ale tak trpělivý, aby čekal. Šaty pak končí zpravidla v popelnici, v horším případě s nimi lidé dokonce topí.

Ale řešení, jak pomoci a při tom nečekat, se nabízí. Třeba umístěním speciálních kontejnerů. Jejich zřízení a následný provoz je ale poměrně nákladné a zastupitelé měst se obávají jeho zneužití.

„Máme tady výborně fungující Charitu, která spoustu těchto oděvů sebere a zbytek pokryjí kontejnery na komunální odpad. Přiznám se, že slyším prvně, že by menší města měla kontejnery pouze na tento druh odpadu. To jsem ještě neslyšel,“ přiznal starosta Vlašimi a novopečená poslanec Luděk Jeništa.

Ani další dva dotazovaní komunální politici nezvažují zřízení kontejnerů na oblečení a obuv ve svých městech.

„Lidé tu dávají obnošené oděvy buď ke kontejnerům na směsný odpad nebo využívají možnosti darovat je na charitu. Sociální odbor našeho města úzce spolupracuje s Diakonií Broumov, která pořádá v předem nahlášených termínech charitativní sbírky,“ vysvětlila situaci ve Voticích starostka Jana Kocourová.

„Kontejnery nevyužíváme a ani nezvažujeme jejich zavedení. Spolupracujeme s Charitou, která jednou za čas dělá sbírku. My uděláme propagaci, vybereme donesené věci a potom si pro ně přijede kamion. Při sbírkách se nesoustředíme jen na oděvy, ale i povlečení, nádobí nebo knihy,“ doplnil Martin Kadrnožka, místostarosta Týnce nad Sázavou.

Oblečení z inkriminovaných kontejnerů se po vytřídění využívá částečně na podporu lidí v tísni. V tuzemsku nebo v cizině. Tam putuje převážně do afrických zemí. Zbytek se zpracovává jako druhotná surovina. Z nepoužitelného textilu vznikají různé materiály, například výplně do autosedaček nebo příměs do lepenky.