„Je to sem asi 170 kilometrů, ale traktor jsme táhli na vleku, kvůli úspoře času,“ vysvětlil muž, kterého do Nahorub doprovázel také jeho malý syn. „Po vlastní ose jsem ale s traktorem dojel až k osm set kilometrů vzdálenému pobřeží Baltu. Trvalo to tři dny, a protože Zetor nemá kabinu, bylo to skoro jako jet na motorce,“ pousmál se devětatřicetiletý muž.

Stroj koupil před pěti roky jako vrak. Renovace mu trvala mnoho měsíců a na ni u Martina doma čekají také další zemědělské stroje z Brna. V takovém stavu, plný chromovaných součástí, v jakém ho ukazoval Martin Havelka v Nahorubech, nebyl stroj ani v době, kdy vyjel z továrny v Líšni. To ale jeho majitel příliš neřeší. A nezabývá se ani jeho současnou cenou. Pro něj ji má Zetor 25 nevyčíslitelnou, i když přiznal, že v případě, že by mu za něj někdo nabídl půl milionu korun, asi by prodal.

„Už také proto, že vím, jak na renovaci a uměl bych si postavit traktor nový,“ tvrdí, ale připomíná, že ke svému traktoru má úplně jiný vztah, než člověk, který si stroj koupí rovnou renovovaný a chce se s ním jen chlubit při setkáních. „Důležitá, alespoň pro mě, je cesta k vyšperkovanému stroji, ne jeho samotné předvádění,“ dodal Martin Havelka.