Martin Drož, kterému se letos na jaře podařilo porazit všechny soupeře a dosáhnout na metu nejvyšší si z 28. Mistrovství světa v lovu ryb na umělou mušku v Rotorua na Novém Zélandu přivezl titul mistra světa a zlatou medaili za umístění v jednotlivcích. Druhou zlatou medaili získal jako člen vítězného týmu za soutěž v družstvech. Recept, jak z novozélandských vod vytáhnout v daném čase ze všech nejvíce duháků a potočáků zná jen on. Martin jich při závodech vytáhl a zase pustil sedmdesát osm.
„Muškařina je alchymie. Každé místo je jiné a dokonce na jednom místě u vody to není vždy stejné. Tomu je třeba přizpůsobit mušky, a mít jich velkou zásobu,“ usmívá se záhadně novopečený mistr světa a dodává, že bez štěstí to ale nejde. „Důležitý je los a přístup k vodě,“ říká Martin a ukazuje při tom svůj cestovní zásobník mušek všech barev a velikostí. Kdy byl Martin poprvé na rybách si už ani nepamatuje. Nejspíš jej brával s sebou tatínek Oldřich ještě v kočárku na domovskou Blanici a nedalekou Sázavu.
„Náš rod má rybaření v krvi, táta je rybář a také oba dědové chytali,“ upozorňuje na genetickou výbavu po předcích Martin Drož. Nelze se tak divit, že jablko nepadlo daleko od stromu a Martin se už jako čtrnáctiletý účastní Mistrovství republiky v lovu ryb na umělou mušku. „Prostě mě to bavilo. Začínal jsem jako každý kluk, první prut, rybářský kroužek, chytání na Blanici nebo Sázavě pod Šternberkem. Později už jsme vyjížděli na pstruhové vody na Vltavě nebo Otavě,“ vzpomíná na sbírání rybářských zkušeností Martin, kterého také první „mouchy“ naučil vázat táta.
Martinův letošní velký mezinárodní úspěch není ani zdaleka ojedinělý. Loni si odvezl z MS ve Finsku stříbro za soutěž v družstvech a předloni dosáhl na světový bronz v jednotlivcích v Portugalsku. Na krku při návratu z mistrovství světa v roce 2006 Martina hřála ještě zlatá medaile v soutěži družstev.
„České družstvo patří určitě mezi světovou špičku. Když přijedeme na mistrovství, býváme obvykle pokládáni za favority,“ říká Martin Drož s tím, že v historických tabulkách paří týmu České republiky druhé místo hned za Francií.
Mušky na závody, to je předpoklad úspěchu. Martin si je váže doma, třeba při televizním programu. Materiál na muškařské návnady se dřív sháněl těžko. Jednou byly nedostatkové háčky, jindy kvalitní peří nebo bavlnky. „Teď už je to naštěstí jinak. Jde jen o to mít mušek spoustu druhů v dostatečném množství,“ dodává úspěšný rybář, kterému jeho koníček v mladém věku umožnil poznat různé země v několika světadílech.
Martin je každým coulem sportovní rybář. Od vody si ryby nenosí a ani je nejí. „Používám háčky bez protihrotů, což je k rybě mnohem šetrnější. Mohu ji pak bez problémů háček vyjmout a po změření pustit zpět do proudu,“ říká Drož. Neuznává to, že povolenka se musí vyplatit a je třeba zkonzumovat nejméně tolik ryb, aby se vložená investice vrátila zpět. „U vody je tak krásně, stačím vnímat přírodu a tak si přináším mnohem větší hodnoty, než je kus masa,“ říká mistr světa v muškaření. „Mě to prostě baví,“ dodává ještě s úsměvem. Martin, přestože by se mohlo zdát, že už v kariéře výš stoupat nemůže, se v současnosti připravuje na nominaci. V případě úspěchu jej mohou očekávat ryby i světová konkurence na skotských pstruhových vodách v roce 2009. „Je to krásný,“ usmívá se Martinova maminka nad pocitem, že nikdo na světě není v mušce lepší, než její syn.

KAREL CHLUMEC