Zatím ho znají hlavně příznivci lukostřelby. Sportu, který v České republice svoje místo na výsluní teprve hledá.

„Střílení se věnuji asi pět let, ale v reprezentaci jsem od roku 2008. Tehdy jsem poprvé vyjel na mistrovství Evropy juniorů v halové lukostřelbě v italském Turíně a hned se mi povedlo umístit se na třetím místě,“ popsal svůj první velký sukces nenápadný kluk.

Ještě o jeden stupínek výš vystoupal Filip, na letošním, historicky největším mistrovství lukostřelby v Německu. Na krku se mu tentokrát blýskala stříbrná medaile. Tu považuje za svůj zatím největší triumf ve sportu.

Od neděle, kdy se vrátil z Winendenu, malého městečka na západě Německa, je z něho zase obyčejný kluk. Jako většina jeho vrstevníků chodí na letní brigádu, zajde na pivo a užívá si prázdniny. Předtím musel složit maturitní zkoušky, které prý dopadly lépe než očekával. Naopak získání řidičáku byla podle mladého sportovce větší dřina.

„Dlouhodobější plán mám, dostat se na olympiádu, která bude za dva roky v Londýně. To bych se ale musel příští rok kvalifikovat na mistrovství světa dospělých, a umístit se do šestnáctého místa. Předtím bych ještě chtěl konečně vyhrát mistrovství Evropy. Letos jsem věděl, že na to mám, nakonec mi zlato uteklo asi o jeden bod,“ smutně zkonstatoval lukostřelec.

K ne příliš rozšířenému sportu se Pertlík dostal zásluhou spolužáka a staršího bratra. Vyzkoušel si ho a zcela jeho kouzlu propadl. Teď si nedovede představit, že by se věnoval čemukoliv jinému.

„Až jednou přestanu závodit, určitě chci zůstat u lukostřelby. Mě je jedno, co bych dělal. Můžu vést nějaký klub, přitom můžu mít zároveň nějakou funkci v lukostřeleckém svazu, můžu být trenér. Nebránil bych se ani dělat s tím nářadím,“ poznamenal Filip.