Takže, pane ministře, jak se vám v Lešanech líbí?
Je to tady bezvadné a důležité pro takovou akci je, že vyšlo i počasí. Přišla spousta lidí a mě těší, že se veřejnost zajímá o vojenskou techniku. Právě přes ní se také dozví, spoustu věcí z naší historie. Navíc je tu i hodně mladých a také malých dětí a to je fajn. Na téhle akci je vidět, kolik lidí se vojenskou historií zabývá aktivně ve veterán klubech, nebo ve svém volnu a za své peníze dává do provozuschopného stavu vojenskou techniku.

Začátek programu byl ve znamení předváděčky práce českých vojáků v první světové válce. Moderátoři akce také zmínili 9. květen 1915, kdy první pěší pluk francouzské Cizinecké legie, tvořený českými a slovenskými dobrovolníky, často členy Sokola, podle jejichž pozdravu se rotě začalo říkat Nazdar, přispěli k vítězství v bitvě u Arrasu. Co cítíte při vyslovení jména roty Nazdar?
Rota Nazdar je pro mě naprostý fenomén. Shodou okolností jsem při výročí bitvy byl s našimi veterány ve francouzském Arrasu, a proto je pro mě to, co členové roty Nazdar dokázali, naprosto neuvěřitelné. Oni tehdy, na začátku první světové války založili legii státu, který vlastně ještě další čtyři roky neexistoval! Proto se mi nyní nelíbí řeči mladých lidí, kteří říkají, že do obrany státu jim nic není, že je tu od toho armáda. To je sice pravda, ale jsou situace, kdy by člověk měl přiložit ruku k dílu. V tomto směru nám dávají naši dědové a pradědové z Československých legií na frak.

Myslíte si, že se myšlení Čechů někdy vrátí k té pospolitosti a odpovědnosti za věci budoucí, kterou prokázali naši legionáři?
Domnívám se, že tahle odpovědnost se k nám pomalu vrací se vzrůstajícím nebezpečím, i když ho nikomu nepřeji. Přispět k tomu mohou i akce, jako je ta v Lešanech. Je dobře, že se o armádě mluví, že má důvod existovat a že dělá svou náročnou práci pro lidi. Nikdo totiž neví, kdy se budeme muset bránit, a proto bychom na to měli být připraveni. Řeči o tom, že jsme malí a že nás stejně někdo slupne, jsou velice hloupé a škodlivé. Mohou dokonce vyvolávat chuť agresora to udělat. Z toho důvodu mám velký obdiv k Izraeli a k tomu, jak tamní řadový občan vnímá svůj díl zodpovědnosti za obranu. Všem chytrákům, kteří to zpochybňují, vřele doporučuji, ať se tam jedou podívat a nasát atmosféru odhodlání a nefalšovanou národní hrdost.

Lešanskou arénou jste se také projel ve válečném Jeepu Willys. Jak se vám tento legendární automobil řídil?
Je to úžasné vozidlo, je jak z cukru! Je přesně to, co mám rád – bytelná kovářská práce. Na pražské dlažbě by to byl asi kostitřas, ale v terénu je to lehoučké, čiperné auto se skvělou manévrovatelností. Kdybych měl zbytečných čtyři sta tisíc korun, což je cena, za níž Vojenský historický ústav auto v dokonalém stavu koupil, hned bych do toho šel.