Chcete se vrátit o století i více zpět a udělat si představu, jak se dříve žilo a pracovalo na statku? Zavítejte do osady Milovanice k manželům Kozlovým, kteří již třetí sezonu provozují domácí muzeum.
Myšlenka zřídit muzeum se zrodila při oslavách šestistého výročí od první zmínky o obci Milovanice. „Dali jsme dohromady výstavu, kde jsme shromáždili starší věci, které přinesli lidé z vesnice a okolí. Po jejím skončení jejich majitelé vesměs nechtěli nic zpátky, co by prý s tím dělali. Také my jsme vlastnili několik zajímavostí po předcích, manželka Dana tyto věci od malička sbírala,“ říká Radek Kozel. „Z volných maštalí jsme vyndali koryta, na hrubo je ohodili tak, aby zde vznikla stará světnice a nějaká místnůstka k tomu,“ dodává.
„Ani jsem netušil, jak velkou sbírku dáme dohromady. Z půdy jsme snesli plno věcí, které jsme kdy „nakrámovali“. Například krásnou poličku jsem doslova u jedné paní vytáhl z ohně. Lidi jsou blázni, dodnes vyhazují věci do šrotu nebo pálí doslova unikáty,“ diví se Radek Kozel.
V domácím muzeu je zachycena setnice středního statku. Její součástí je sbírka nádobí, potřeby do kuchyně, pražičky, mlýnky na kafe, žehličky, truhly, k vidění je také svatý koutek. „V obytné místnosti chceme ještě postavit stará kachlová kamna a chlebovou pícku, která bude sloužit svému účelu. Letos jsme nechali zrestaurovat starou selskou skříň,“ říká Kozel s tím, že rádi by do své sbírky získali tkalcovský stav na zpracování lnu. „Víme, že v této oblasti existovaly, ale nemůžeme na žádný narazit.“
V další místnosti si návštěvníci mohou prohlédnout sadu hoblíků, nástroje na zabíjačku, necky z jednoho kusu dřeva, díže, stroje na těsto, pračky, dětské hračky, brusle, ale i běžecké tretry. U vchodu upoutá pozornost několik dřeváků, jedny z nich jsou slaměné do holomrazů. To je první, co zaujme děti, hned si je prý musí vyzkoušet.
Nedílnou součástí muzea jsou exponáty zemědělských strojů. Nechybí zde například posklizňové linky, smyk, krásně zdobené pluhy či oborávačka. Na většině z nich se podepsal zub času, přesto podle majitele by se téměř všechny daly použít. „Snažíme se věci zachovat a ukázat, jak to fungovalo a jaká to byla dříve dřina.“
Vystavených věcí neustále přibývá. „Mnohé z nich vyžadují zrestaurování. To je náročný nejen finančně, ale i časově. Některé vyměňujeme za kozí sýr, med nebo pálenici,“ prozrazuje otec čtyř synů.
O prohlídku muzea roste zájem. „Asi nejvíce nás překvapily a potěšily děti ze školních výletů. Také jsme zde měli návštěvu z Moravy, která se tu zastavila při cestě na Slapy. Na měkko jsou zase starší lidé, kteří si zavzpomínají,“ říká Radek Kozel. A kdy je v muzeu otevřeno? Každou neděli od 10 do 17 hodin.