Co říkáte na dnešní setkání? Jaký z něj máte pocit?
Byl jsem velmi potěšen, jaká tady byla atmosféra. Na jednu stranu bouřlivá, kdy tu sice byly stížnosti na určité orgány a instituce, ale zároveň všichni hledali společnou cestu a řešení.

Čím dál více můžeme slyšet o duálním vzdělávání, jde o stále častěji skloňovaný pojem. Mohl byste čtenářům vysvětlit, o co jde, jak takové vzdělávání vypadá v praxi?
Zjednodušeně se dá říct, že do vzdělávání žáka aktivně vstupují dvě instituce: firma a škola. Duální vzdělávání má ale mnoho podob, když se o něm dnes mluví, každý si představí něco jiného.

Jaká je vaše vize, respektive Svazu průmyslu a dopravy ČR?
Snažíme se vytvořit takový systém, který obdobně funguje na Slovensku. Připravit takové prostředí, aby žák zůstal žákem školy, ale aby docházel na všechny hodiny praktického vyučování ke smluvnímu zaměstnavateli. Ten by zároveň byl vázán k tomu, že žáka naučí, co se na pracovišti má naučit, že to bude součást jeho vzdělání, ne že půjde o neproduktivní práci. Nechceme ale přebírat model z německy mluvících zemí. Tam je totiž dost podmínek, které zatím nejsme schopni naplnit, například to, že žák není žákem školy, ale zaměstnancem firmy.

Co jsou podle vás největší výhody takového vzdělávání? Proč nestačí „pouze“ praxe, jak je to dnes na učňovských oborech běžné?
Vidíme to v Německu, Rakousku i jinde. Žák je od první chvíle svého odborného vzdělávání propojen s mateřskou firmou a má úplně jinou motivaci se učit a následně ve firmě pracovat. Při dnešních praxích může žák vystřídat více různých firem, ale jeho motivace danou profesi vykonávat, může být nízká.

Dovedete odhadnout, které obory by těžily z tohoto systému nejvíce?
Můžeme vyjít ze zkušeností Slovenska, které má tento systém zavedený už pět let. Není v něm ale velké množství žáků. Čekáme, že se do něj u nás může do deseti let zapojit přibližně deset procent žáků v odborných školách, většinou z učebních oborů. Na Slovensku logicky nejvíce převažují obory automotive, tedy ty, které jsou zaměřeny na výrobu automobilů a jejich součástí. Očekáváme ale, že se do duálního vzdělávání v Česku budou moci zapojit i další obory, třeba řemeslné.

Miloš Rathouský (51 let) absolvoval ČVUT, fakultu strojního inženýrství. Působil jako středoškolský učitel, zastával post odborného pracovníka Národního ústavu doborného vzdělávání, pracoval jako úředník na ministerstvu. V současné době působí jako zástupce ředitelky pro oblast vzdělávání ve Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Jeho velkým zájmem je historie, pokud mu to čas dovolí, věnuje se práci na zahradě.

Jsou naopak nějaké obory, u kterých si tento systém neumíte představit?
To je zajímavá otázka. Systém se snažíme nastavit tak, aby byl otevřený pro všechny obory i pro jiné úrovně vzdělání.

Co tím myslíte? Kdo by tedy mohl duálního vzdělávání využít?
Mohli by do něj vstupovat nejen učni, ale také maturanti, vysokoškoláci i dospělí lidé v rámci rekvalifikací. To je záměr, který bychom rádi zavedli, bylo by to myslím velmi přínosné pro celý systém vzdělávání.

V panelové diskuzi padl názor, že něco podobného historicky už fungovalo. Podniky si žáky vychovávaly už ve školách. Jak se to stalo, že se od tak dlouholeté praxe ustoupilo?
Sám jsem se tím zabýval a zkoumal. Byť jsem to období devadesátých let dvacátého století ve školství zažil, tak jsem to jako učitel příliš nevnímal. Došlo k tomu tak, že když se privatizovaly podniky, tak se privatizovala takzvaně zdravá, produkční část. Ty ostatní na sebe přebíral stát a došlo ke špatnému efektu oddělení škol od firem. Nějaké vazby se sice udržely, ale nejsou tak silné jako dříve. Dnes tedy hledáme novou kvalitu na jiné úrovni, ale jedná se o obdobné principy.

Byl by v systému duálního vzdělávání i prostor, aby si žáci v rámci svého vzdělávání něco vydělali v podniku, kde se budou učit?
Samozřejmě. Ve všech duálních systémech dostává žák odměnu za svou práci. To je možné už dnes (do výše 1/3 minimální mzdy), ale vztahuje se to jen na případy, když žák něco produktivního vytvoří. V duálu může mít odměnu ale i za neproduktivní čas přípravy či zácviku. A firma samozřejmě může vypisovat i učební stipendia pro žáky s dobrými výsledky.

Hodně se mluví o automatizaci, robotizaci, umělé inteligenci, průmyslu 4.0. Jaké změny bude muset průmysl v blízké budoucnosti řešit?
Samozřejmě to je téma, které je na stole – a je velmi aktuální. Každá firma se s tím bude muset vypořádat sama. Náběh takových technologií bude v jednotlivých firmách a oborech naprosto rozdílný.

Jak to v praxi bude vypadat podle vás?
Budou obory, které půjdou automatizovat a robotizovat okamžitě, tam to je jen otázka investic. Ale jsou obory typu: zdravotnictví, sociální služby nebo učitelství… Neříkám, že automatizovat nepůjdou, ale bude to složitější. Nebo příjemci služeb nebudou ochotni automatizaci přijímat.

Na druhou stranu se ale některé obory potýkají s nedostatkem pracovníků…
Právě, že i současný nedostatek pracovníků je možná tím podnětem, aby firmy začaly automatizovat ještě intenzivněji. To ovšem znamená, že část zaměstnanců bude muset opustit své pozice. Snažíme se, aby co nejrychleji dostávali novou kvalifikaci, aby se vraceli na trh práce, nezůstávali nezaměstnaní.

Těžko odhadovat, jak bude situace vypadat za pár let, ale přece: pokud byste měl současným osmákům doporučit nějaký obor, který by je mohl uživit, co byste jim poradil si vybrat?
Určitě bych nedokázal říci konkrétní obor, profesi. V souvislosti s vývojem Průmyslu 4.0 dojde k výrazným změnám ve struktuře zaměstnanosti. Co mohu doporučit dnešním osmákům je, aby se soustředili na matematiku, přírodní vědy, počítače, cizí jazyky a aby si během studia dokázali „osahat“ více různých profesí a vybrali si pak tu, která je bude bavit. A samozřejmě, aby byli připraveni celý život se učit a měnit svou profesní dráhu.

Asi všem jsou známé historky, jak dělníci rozbíjeli stroje při průmyslové revoluci, protože jim braly práci. Čeká nás něco podobného v souvislosti s umělou inteligencí, automatizací?
To věštíme z křišťálové koule. Nemyslím, že tohle hrozí. Ale hrozí frustrace části zaměstnanců se středním vzděláním a střední kvalifikací. Ti mají dnes dobře placenou práci, která je ale často nahraditelná automaty. Takže ani tito kvalitně vzdělaní a dobře připravení zaměstnanci nemusí mít jistotu budoucího zaměstnání.