V něm působila nejprve od roku 1964 jako herečka a o dvacet let později i jako režisérka. Tou je ostatně dodnes, kdy slaví své krásné kulaté jubileum. Ve středu 11. prosince oslaví Marie Neradová, která zasvětila celý svůj život ochotnickému divadlu sedmdesáté narozeniny.

Životním krédem Marie Neradové je: „Neslibuj, že vykonáš, nehonos se, žes vykonal, ale ponech
své skutky, aby za tebe mluvily." J.A.Komenský

„Divadlu jsem vlastně propadla už na základní škole. Ve výtvarném kroužku jsme si se spolužáky zhotovili maňáskové divadlo, vyrobili jsme celý soubor maňásků a nacvičovali divadelní hry pro děti i rodiče," zavzpomínala na své úplně první umělecké začátky Marie Neradová.

Léta ubíhala a z malé Marušky se stala dospělá žena, která v roce 1964 přijala nabídku Ludvíka Němce, aby se stala členkou bystřického divadelního souboru. A jak říká, tady to vlastně všechno začalo. Tady se v ní probudila ta pravá nefalšovaná láska k divadlu, poezii, hudbě a tanci.

První role byla Militka ze hry S. K. Macháčka Ženichové. Byla to rytířská veselohra s hudbou a zpěvy, které složil vynikající bystřický muzikant Miroslav Matoušek. Tato veršovaná hra v ní zanechala tak nevšední a krásné zážitky, že už divadlo nikdy neopustila. Dokonce premiéra byla přesně na její 21 narozeniny, tedy 11. prosince 1965.

Za svůj dosavadní život nastudovala režisérka bystřického Divadelního spolku Ludvíka Němce přes třicet divadelních her.

„Měla jsem vůbec štěstí na krásné role. Kromě roku 1966 a 1970, kdy jsem plnila své rodičovské povinnosti při narození syna Miloše a dcery Drahuše, jsem vlastně hrála v každé hře. Samozřejmě za velké podpory manžela Jaroslava a svých rodičů. Bez pochopení a vytvoření důležitého zázemí těchto lidí bych nemohla nikdy dosáhnout takových úspěchů. Však také všechny květiny, které jsem kdy dostala, patřily mamince," poznamenala s pokorou divadelnice.

Divadlo jí natolik přirostlo k srdci, že mu věnovala nejen veškerý svůj volný čas, ale dokonce v roce 1985, opustila své původní povolání zubní techničky a přešla do kulturního zařízení v Bystřici. Podílela se tedy hlavní měrou na kulturním dění celé střediskové obce. Že brala divadlo, byť „pouze" ochotnické opravdu vážně, dokazuje i skutečnost, že v letech 1981 až 1983 absolvovala Režijní školu Svazu českých divadelních ochotníků v Praze. Její absolventské představení bylo v roce 1884 v Červeném Kostelci Slovanské nebe od Josefa Tomana, kde kromě režie hrála postavu Mořeny a později zaskakovala Zlatou bábu.

Mezi významné role Marie Neradové patří například Soňa ve Strýčku Váňovi (1978), postava Alžběty uherské (1985), nebo baronka Vetserová v Cause Rudolf (1999).

„Od roku 1984 jsem se tedy v bystřickém Divadelním spolku střídala v režii s Ludvíkem Němcem. A od roku 1992, kdy tento náš velmi významný režisér a osobnost amatérského divadla vážně onemocněl, zůstávám v souboru na režii sama," pokračovala Marie Neradová, která věří, že stejně jako tehdy Ludvík Němec v ní, i ona brzy najde svůj režijní tandem.

Marie Neradová rozená Kocurová se narodila v Bystřici 11. prosince 1944, kde v letech 1951 až 1958 navštěvovala i základní školu. V Praze pak absolvovala Střední zdravotnickou školu obor zubní laborant, kterou v roce 1962 ukončila maturitou. Jejím prvním zaměstnáním byla zubní laboratoř na zubním oddělení ve Voticích. Je nejstarší ze čtyř sourozenců. Mezi její koníčky patří jednoznačně ochotnické divadlo, kterému zasvětila celý svůj život. Mimo něj se ale dlouhá léta věnovala i košíkové, ženské kopané a byla přebornicí Prahy ve střelbě z malorážky. Je vdaná a má dvě děti. Osmačtyřicetiletého Miloše a čtyřiačtyřicetiletou Drahuši.