„V úvodu listiny jsou popsány dějiny kostela a farnosti od zrušení kláštera v roce 1785. Z pramenů i na základě vzpomínek pamětníků jsme se pokusili popsat dějiny farnosti v 19. a 20. století,“ uvedl sázavský farář Radim Cigánek.

Zpráva, noviny i peníze

V pouzdře makovice bylo dost místa i pro současný tisk, peníze nebo subjektivně laděný Cigánkův rukopis. Nejvíce pozornosti autoři dokumentu věnovali právě celkové obnově poutního místa, která by měla být hotová koncem letošního roku. „Zatím plánujeme slavnosti požehnání a otevření kostela na jaře příštího roku na výroční den smrti sv. Prokopa, tedy 25. března,“ připomněl Radim Cigánek.

Projekt zahrnuje opravy kostela i velké části jeho vybavení. Restaurován už byl oltář, kazatelna i další mobiliář. Nový zvuk se bude linout z přestavených a upravených varhan. Rekonstrukce čeká i kryptu sv. Prokopa.

Vedle kůru nad severní lodí kostela se už nyní připravuje expozice o sv. Prokopovi. „Zatím počítáme s volným vstupem do kostela a se vstupným do expozice a dalších míst v kostele sv. Prokopa, kde by se návštěvníkům věnoval průvodce,“ připomněl farář.

Rekonstrukcí prošel i nedostavěný gotický chrám z červeného pískovce a samozřejmě věž, na jejímž vrcholu je uložen dokument dnešní doby. Na faře vzniká vedle bytu faráře také komunitní centrum pro aktivity farnosti, chrámového sboru i místních spolků.

Zahrada pro poutníky

„Obnovy se dočká i prostor pod gotickými pilíři. Vznikne tam jakási zahrada pro odpočinek poutníků a návštěvníků,“ dodal Radim Cigánek.

Svatoprokopský poutní areál měl od začátku 11. století, kdy se v jeskyni nad řekou Sázavou usadil poustevník Prokop, dramatický osud. Na začátku roku 2016 vydal stát kostel a celý poutní areál v rámci církevních restitucí farnosti sv. Prokopa, které byl odebrán v roce 1951. Záhy bylo na Arcibiskupství pražském schváleno rozhodnutí začít s rozsáhlejší obnovou.

„Poměrně rychle se začalo s přípravami projektu, který byl dokončen v první polovině roku 2017. Následovaly přípravy žádosti o prostředky z fondů Evropské unie a jejího Integrovaného regionálního operačního programu,“ připomněl sázavský farář.

Grant farnost získala na podzim roku 2017. Celkový rozpočet obnovy činí téměř 120 milionů korun. Většinu nákladů pokryje právě dotace. Farnost se na nich podílí více než sedmi miliony korun. Většinu této částky poskytlo Arcibiskupství pražské. Další část získala farnost z hospodářské činnosti a darů.

„Řada lidí z farnosti i odjinud dala a nadále dává své dary na pokrytí těchto nákladů. Jiní pomohli dobrovolnickou prací především v období příprav. Město Sázava pomohlo bezplatným zapůjčením kostela sv. Martina na dobu rekonstrukce. Přispěli i bratři benediktini z kláštera Emauzy v Praze, některé firmy a řada dalších větších i menších dárců. Všem mnohé díky a upřímné Pán Bůh zaplať,“ dodal Radim Cigánek.

Opakované řádění vichřice

Farář také připomněl, že v létě 2014 vichřice poškodila kříž a makovici, obojí muselo být sundáno a při tom bylo nalezeno několik listin. Nejstarší latinsky psaná zmiňuje vichřici v roce 1767. Text obsahuje seznam mnichů v Sázavském klášteře a zmínky o tehdejších představitelích církve a státu, jména tesařů, kteří postavili lešení, sňali makovici a opravili střechu.

Další sejmutí makovice proběhlo v roce 1850, kdy tehdejší farář František Náhlovský připsal na latinskou listinu svou zprávu. Ve svém přípisu mluví o vichřici a opravě střechy. Pak se negativně vymezuje vůči absolutismu a omezování dílčích svobod naznačených oktrojovanou ústavou z března 1848.

Tato Oktrojovaná, tedy vnucená či Stadionova ústava byla formálně zrušena tzv. Silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851. Text této zprávy vzniká právě v době upevňování moci Františka Josefa I., ještě před formálním zrušením této ústavy. Farář Náhlovský je také kritický k tomu, že řada biskupů a kněží je omezována, údajně v zájmu církve.