Principál Dřevěného divadla, který vystupuje především před dětským obecenstvem a již poněkolikáté zavítal i do Týnce nad Sázavou, aby se s pohádkou Zvířátka a loupežníci, zúčastnil už osmého ročníku Letní divadelní scény v Posázaví. Janu Hrubci položil Benešovský deník několik otázek.

Hrajete divadlo s dřevěnými loutkami a přitom nafukujete balonky. Jak to jde dohromady?
Já to normálně nedělám. Ale k tomuto představení se to hodí. Budu hrát pohádku Zvířátka a loupežníci a říkal jsem si, že by bylo hezké, kdybychom si po představení udělali s dětmi dílnu a pohádková zvířátka si z balonků sami vyrobili. Že by to mohl být pro malé diváky další zážitek.

Kdo vám loutky vyrábí?
Ještě donedávna jsem je dělal celé sám. Teď si ale nechávám hlavičky vyřezávat od řezbáře a tělíčka řežu já. Přeci jen, řezbář je zručnější. I když nemůžu říct, že už bych v tom neměl také praxi.

Kolik máte loutek?
V tomto představení jich bude vystupovat jedenáct, ale v Dřevěném divadle jich mám tak stovku. Na každé představení je totiž zcela nová, autentická výprava. Takže proto je počet tak vysoký.

Odkud jste do Týnce přijel?
Jsem rodák z Prahy, ale teď žiji už čtyři roky v Novém Městě na Moravě, kam jsem se oženil.

Principál Dřevěného divadla Jan Hrubec, který vystupoval již poněkolikáté na Letní divadelní scéně v Posázaví, poskytl Benešovskému deníku krátký rozhovor.

Hrajete sám, nebo máte ještě nějakého kolegu?
Vystupuji sám. Z důvodu ceny divadla, praktičnosti. Člověk je operativnější, všechno si řídí sám. A také z důvodu, že v Novém Městě žiji čtvrtým rokem. Dokud jsem totiž žil v Praze, věděl jsem o lidech, kteří by se mnou mohli hrát. Ale na Moravě žádného podobného člověka nemám.

Pokolikáté jste v Týnci nad Sázavou vystupoval?
Do Týnce se vracím moc rád a letos jsem tady byl už potřetí. Člověk hraje na mnoha místech, ale jsou ta, kam se opravdu rád vrací. A tohle je bezesporu jedno z nich. Přijde mi úplně fantastické, jak lidé sedí pod lípou, za mnou hradní zdi. Ta atmosféra je skutečně jedinečná.

Kde všude hrajete?
Především v mateřských školách, potom v divadlech, ale i jen tak pod širým nebem. Jako třeba právě tady v Týnci.

Jak jste se k hraní dostal?
Já jsem vystudoval alternativní loutkovou větev na DAMU u profesora Jana Šmída. Potom jsem hrál nějaký čas v Ypsilonce, ale loutky mě vždycky táhly, tak jsem odešel do pražského Minoru. Odtud do kladenského Lampionu a do Naivního divadla v Liberci. No, a když jsem se před čtyřmi lety oženil, měl jsem dvě možnosti. Buď jít od divadla, protože z Nového Města na Moravě je to k divadlům dost daleko, nebo si udělat vlastní repertoár. A tak jsem se rozhodl pro Dřevěné divadlo Jana Hrubce.