Lichvář Rudovský z Ordinace v růžové zahradě 2 má nejraději gulášovou polévku

Miroslav Dvořák je muž nejen mnoha tváří, ale i profesí. Umí zahrát drsňáka z kterého jde strach stejně dobře jako prince, zazpívat náročnou operní árii nebo se zavřít v kuchyni, odkud se po chvíli line neodolatelná vůně z připravovaného jídla.

I když se to možná nezdá, právě divadlo naučilo herce s havraními hlasy, charismatickým pohledem a hlubokým, leč tichým hlasem, připravovat chutná jídla.

Skromně o sobě tvrdí, že žádný velký kuchař není. Prázdné talíře na kterých bylo ještě před několika minutami jídlo připravované právě představitelem desítek divadelních, ale i televizních či filmových rolí o tom rozhodně nevypovídá.

Je pro vás vaření koníčkem?
Dalo by se říct, že ano. Vařím opravdu rád, ale nesmí to být pravidelně.

Kde jste se naučil vařit?
Vlastně v Jihlavě, kde jsem začínal jako herec. Neměl jsem moc peněz, takže pokud jsem nechtěl pořád jíst bramborák se sýrem nebo gulášovou polévku, nic jiného mi nezbývalo. Vzpomínám, jak jsem často volával babičce Bóže, aby mi poradila jak se vaří to či ono. Ale vzpomínám na to moc rád. Děda byl řezník, ten mě naučil dělat jitrnice, táta udit maso a máma klasickou kuchyni. Teď čerpám inspiraci od kolegů, protože mezi kumštýři je spousta gurmánů.
Co nejraději a pro koho rád vaříte?
Já se příliš receptů nedržím. Rád experimentuji. Něco zaslechnu, něco si přidám a jídlo je na světě. A je jedno pro koho jídlo připravuji. Ať už je to návštěva nebo jen tak všední oběd. Jediné, co je problém, je špinavé nádobí. Z duše nerad ho myji. A když není myčka, nebo nějaký obětavý dobrovolník, to je průšvih.

Když už vstoupíte, coby kuchař do kuchyně, kolik času v ní trávíte?
Většinou vařím jenom hlavní jídla. Sem tam to rozšířím
i o polévku, a dokonce jsem jednou pekl i buchty. A kolik tam trávím času? To nedokážu odhadnout. Tak akorát, aby bylo jídlo hotové.

Využil jste v profesi své kulinářské umění?
Měl jsem úžasnou roli sluhy, v divadelní hře Gondoliáda. Tam jsem dvěma pánům podával nejrůznější pochutiny. Slepičí vývar nebo jehněčí, co už neječí (smích).

Jaký máte vztah k jídlu. Jíte rád?
Jím rád, bohužel moc často si ho nedokážu vychutnat. Většinou ho sním rychle, protože mám děsný hlad. A potom jsem schopný splácat sladké, slané. Ale dokážu ho brát i jako doplněk při konverzaci. Je fajn nikam nespěchat, sedět, povídat si a u toho pomalu něco chutného konzumovat.

Jíte raději, to co uvaříte sám nebo někdo jiný?
Rád si nechám od druhých něco uvařit. Ne že bych nejedl, co uvařím, ale jsem těch výparů tak nadýchaný, že na něj potom už nemám moc chuť.

Co říkáte fast foodům?
Když to řeknu jednoduše, tak je nesnáším. Přijde mi to všechno umělé. Cokoliv dostanete je v plastu. Raději si dojdu do českého bufetu na dršťkovku se slaným rohlíkem.
Jaké kuchyni dáváte přednost?
Jednoznačně české. I když. Když jsem na dovolené, rád ochutnám tu jejich. Třeba
v Belgii mi moc chutnali krabí saláty nebo guláš s hruškou. To bylo fakt výborné.
Co vy a krupicová kaše?
Jako dítě jsem jí miloval a klidně bych si jí dal i teď. Se skořicí. Skvělé. Ale sám bych si jí neudělal, protože se připaluje.

A co vy a bio potraviny?
Na zahradě máme bio okurky, bio jablka (smích). Tohle neřeším. Není nad takovou bio tlačenku (opět smích). Mám kamarádku, která bio potraviny preferuje, ale já tomu příliš nevěřím. A hlavně, když mi řekla, kolik jí bio potraviny měsíčně stojí… To si dám raději nezdravé, ale chutné a i levnější jídlo.

S jídlem souvisí i pití. Dodržujete, že k rybě se má pít bílé víno k divočině naopak červené,…?
Vím, co se k čemu asi podává, takže při nějaké slavnostní příležitosti, možná. Ale jinak si dávám buď na co mám chuť, nebo co si můžu
v dané situaci dovolit. Například v práci nemůžu pít ani příliš jíst. Dát si před představením takové knedlo-vepřo-zelo a zalít to pivem, to bych byl ospalý.

Dokázal byste uvařit i jídlo v přírodě na kotlíku?
Jasně. Mojí oblíbenou gulášovou polévku (smích). Vaříval jsem na něm jako kluk a i teď bych si to klidně a
i rád zopakoval. Jako vzpomínku na dobu mého dětství.

Je sezona hub. Vaříte a jíte jídla
z hub?
Strašně rád je sbírám, udělám z nich třeba bramboračku nebo smaženici, ale jíst je nemusím. Byly doby, kdy jsem nejedl kubu. Tu mám teď třeba moc rád. Ale houbovou omáčku se už asi nikdy jíst nenaučím.