Benešovský deník odborníka Jana Bruthanse vyzpovídal jen k jedné z částí fenoménu, který je zařazený také mezi takzvané civilizační nemoci a sice ke stravování. Přesněji k jeho nesprávnému způsobu. To je totiž pro vznik, případně rozvoj kardiovaskulárních chorob, jedna z důležitých okolností.

Jedním z ukazatelů, které jsou pro výzkum kardiovaskulárních nemocí důležité je také cholesterol. Hovořil jste ale o tom, že se od názoru, že právě jeho množství v krvi je to nejdůležitější, pomalu upouští. Cholesterol v rámci studie sledujeme už třicet let. Za tu dobu cholesterol v krvi poklesl velmi významně a pro nás je důležité, že poklesl takzvaný zlý cholesterol označovaný jako LDL. Právě jeho poklesu přisuzujeme zásadní podíl na tom, že u nás v České republice klesla úmrtnost na srdečně cévní onemocnění na polovinu.


A čemu tento vývoj, tedy pokles hladiny cholesterolu v krvi, přisuzujete?
Velmi podrobně jsme to analyzovali s kolegy ze zahraničí a vyšlo nám, že z více než šedesáti procent, byla úmrtnost snížena změnou rizika, tedy například oním cholesterolem. Proti dřívějšku muži méně kouří, i když ženy kouří stále stejně. Snižoval se ale také krevní tlak. Je však zajímavé, že se tento trend zastavil a posledních patnáct let je tlak v populaci prakticky stejný. To způsobila například změna ve výživě a životního stylu.


Co si můžeme pod pojmem změna životního stylu třeba také představit?
Pro ukázku si vezměme třeba stres. Obecně je vnímaný jako zdravotní riziko. Ale aktivní stres, kdy lidé hledají cestu, jak z něj a dokáží složitou situaci vyřešit, není nebezpečný. Horší je ale stres pasivní. Ten vzniká v situaci, kterou nemůžete ovlivnit a nemůžete jí proto ani zabránit. Tak to bylo za bolševického režimu, kdy lidé měli přesně nalajnováno, co smí a co ne především podle toho, jak jsou kádrově prověřeni. A to šlo s člověkem prakticky celý život. Dneska je situace jiná. Ve firmě řeknete, že je máte rádi a jdete jinam. Začínáte jinak a lépe.


Ale vraťme se ještě k naší stravě, a změnám ve výživě.
Už kdysi, před mnoha lety, jsem predikoval na jedné konferenci v Karlových Varech, že bude klesat úmrtnost na srdečně cévní choroby. A to se také stalo, i když se tenkrát drželo představy, že cholesterol ucpává cévy a ty se zanášejí jako vodovodní trubky a když zarostou, dojde k infarktu. Tak to je stále i když dnes často na nemocné cévě vznikne sraženina, ta se utrhne a ucpe ji v jednom okamžiku, tedy ne postupně. Dříve jsme to neuměli léčit, ale dnes je to jiné. Do cévy se rychle zavede katetr, a protože céva není natrvalo uzavřená tukem, daří se člověka zachránit. I tím klesla úmrtnost lidí s infarktem až o čtvrtinu.


Dobře, zkusme nyní říci něco i o změnách ve výživě.
Úmrtnost klesla na začátku devadesátých let během zhruba dvou let i když léčebná péče vlastně zůstávala v té době stále stejná jako před léty. Jediné co se u nás už v tu dobu výrazně změnilo, byla výživa. Kvůli šetření, lidé si kupovali spotřební zboží, se kupovalo méně másla, z jídelníčku ubylo i vepřové a nakonec i hovězí. S tím klesal cholesterol. Kvůli šetření ale také lidé kupovali rostlinné oleje a obecně pak přešli na jiné složení tuků. Navíc se začala více jíst drůbež.


A není to špatně?
Není. Nic nám nehrozí, pokud nejsou kuřata krmena hormony. Jediné, co nám snad může hrozit, jak jsem řekl jednomu ze studentů žertem, je to, že možná začneme kvokat.


Co říkáte názoru, že když mi to chutná, tak to tělo chce?
Z jídla bych skutečně neděla řeholi. Kdyby se ale někdo stravoval třeba jen knedlíky, nebylo by to dobře. Volil bych proto zlatou střední cestu. Předepisovat někomu jen samou zeleninu, také není dobře. Například v Dánsku vede stát obyvatele ke zdravé výživě svou daňovou politikou. Známe kampaň za snížení spotřeby soli nebo cukru. A protože se to u nás zatím nepodařilo, patří Češi k jednomu z nejobéznějších národů v Evropě. A s obezitou je spojena také cukrovka. Té přibývá dramatickým způsobem. Proto se pozornost zdravotníků přesouvá od cholesterolu ke kaloricky bohaté stravě a cukrům.


A co na názor, že generace vyrostlá na másle, sádle a vepřovém, je vitální do stáří a tihle lidé mají kořínek lepší, než my, kteří žijeme tak zdravě?
Můj otec pocházel z rodiny rolníka na Kolínsku a vepřové maso jedli také. Ale nanejvýš jednou týdně. Jenže tihle lidé měli současně proti nám mnohem více pohybu. Otec chodil do kolínského gymnázia šest kilometrů pěšky a tehdejší lidé dělali hodně manuálně. Tak už se dnes nedělá.