V neděli 18. srpna se v Soběhrdech vydá na obtížnou okruhovou trať pestrobarevný peloton cyklistů. Poprvé se na trať vydali již v roce 1985. Od té doby závod svou tradici nepřerušil a pro závodníky nejen z našeho regionu se stal svátkem cyklistiky. Jak to ale všechno začalo?

Vše odstartoval srpen roku 2008

Na začátku srpna 2008 se členové čerčanského cyklistického týmu ČESYK dozvěděli, že už se nemá konat oblíbená cyklistická klasika na sto kilometrů, soběhrdský Železný dědek. Už tehdy se jednalo o legendární závod, který poprvé startoval v roce 1985 v nedaleké Mrači. ČESYK byl v té době poměrně volným sdružením, které spojovala láska k cyklistice, a nevyvíjel žádnou činnost navenek. Tehdy však v týmu padlo okamžité rozhodnutí. Železný dědek, který byl pro celé generace závodníků první zkušeností s velkou cyklistikou, nesmí přerušit svou tradici!

V roce 1985 čtyři cyklisté, pánové Rada, Šindler, Janoušek a Kraus založili závod, který postupem času napevno zakotvil ve sportovním kalendáři desítek cyklistů jako náročný podnik, na který jezdí nadupaná konkurence. Ale organizátoři šli tehdy ještě nad rámec sportovních výkonů. Snažili se zajistit doprovodný program i pro manželky, aby se při čekání na své protějšky nenudily. A tak vymysleli například unikátní soutěž hod holínkou na vzdálenost, kterou kluci z ČESYKu po převzetí závodu s radostí obnovili.

Pár let se startovalo také z Benešova

Otcové zakladatelé pak pár let po založení kvůli většímu ohlasu přeložili start do Benešova, kde se začínalo na Červených Vršcích. Trasa po silnici směrem na Čerčany ale byla kvůli houstnoucímu provozu stále riskantnější, a tak bylo rozhodnuto, že se závod přesune do Soběhrd. Od roku 1996 se tedy jezdí neměnná, okruhová trať Soběhrdy – Kozmice – Teplýšovice – Kochánov – Okrouhlice – Dlouhé Pole – Boušice – Benešov – Bedrč – Soběhrdy. To už stál v čele závodu benešovský cyklista a novinář, pan Antonín Fiala, který se organizace obětavě ujal na dlouhých třináct let.

Pětadvacetikilometrový okruh závodu je velmi náročný, plný prudkých stoupání a technických sjezdů. Jízdu komplikuje i silný protivítr, který se na trase podivně točí, až se zdá, že fouká vždy proti směru jízdy. Možná právě proto je Železný dědek tak oblíbený. Je určen pro amatérské závodníky, ale účastní se ho i dorostenci z divizních celků z Příbrami, Tábora či pražské Dukly.

Vraťme se opět do srpna roku 2008

Vraťme se zpět do roku 2008. Na počátku srpna se ČESYK dozvídá, že pan Antonín Fiala už závod nechce pořádat. Na zařízení potřebných povolení a zajištění závodu měli noví pořadatelé pouhé tři týdny. Pan Fiala tehdy s přípravou ochotně pomohl a organizace se aktivně účastní i nadále. V roce 2008 byl možná nejméně obsazený ročník v historii závodu. Vzhledem k tomu, že už se rozkřiklo, že se Železný dědek nemá konat, dorazilo jen čtyřicet cyklistů. Hlavním úspěchem ČESYKu ovšem bylo, že závod byl oficiálně povolen, nikdo se nezranil, byly spočítány výsledky a zajištěny ceny. Prostě to nejzákladnější, co dělá závod závodem.

Počet startujících rok od roku stoupá

Následující rok se již zúčastnilo 110 cyklistů, v roce 2010 to již bylo 150 závodníků, v následujícím 206 a letos se třetí srpnovou neděli postavilo na start v Soběhrdech neuvěřitelných 280 účastníků. Tato čísla jsou pro organizátory z Čerčan velkým úspěchem a odměnou za celoroční práci, kterou závodu obětují. Nicméně si také cení spolupráci s Českou asociací hendikepovaných sportovců, jejichž členové již třetí rok jezdí v kategoriích tandemy zrakově postižených a handbike. Železný dědek má dokonce statut Českého poháru hendikepovaných sportovců.

V obcích panuje bouřlivá atmosféra

Organizátoři jsou velmi pyšní na svou spolupráci s obcemi ležícími na trase závodu. Jejich obyvatelé se každý vyhrnou na trať a projíždějícím závodníkům připravují bouřlivou atmosféru. A ti jsou z toho nadšeni. Říkají, že žádný jiný závod, na kterém byli, nemá takové publikum. Srovnávají Železného dědka s Tour de France, kde okolo trati stojí špalíry diváků a také mohutně povzbuzují své favority. Obce ležící na trati závodu jsou klíčovou součástí Železného dědka.

Ze sportovního hlediska je to akce celostátní úrovně. Ze startovní listiny je vidět, že Železného dědka znají cyklisté ze všech koutů republiky. Ale závod již přesáhl pouhý sportovní charakter. Organizátorům se povedlo ukotvit akci do společenského a sportovního života našeho mikroregionu. Železný dědek se stal prostorem pro setkání lidí, jejichž zájmem je sport třeba jen okrajově.

Marek Tupý