Před půl stoletím si řekli ano a dodneška na svém rozhodnutí trvají. Libuše a Julius dokonce tvrdí, že se zamilovali na první pohled.

„Můj manžel pochází z Michalovců. Poznali jsme se téměř půl roku před jeho odchodem domů,“ zavzpomínala na minulost Libuše. Poprvé jej uviděla na plese, který se konal v rámci voleb v bývalém Kulturním domě Benešov. „Pamatuji si to přesně, bylo to 17. května 1957,“ usmála se Libuška.

Oba manželé vždycky moc rádi tancovali, a tady možná zasáhl osud, když je svedl dohromady. Libuška Paulovčáková dodnes tvrdí, že z její strany to by láska na první pohled. „Seděla jsem s kamarádkou u stolu a vojáci stáli ve špalíru na parketu. Hned, jak začala hrát hudba, chlapci se rozeběhli přes parket k dívkám, kterých v té době v Benešově moc nebylo,“ popisuje den seznámeni Libuše, která připojila, že ten voják s autíčky na výložkách, se jí hned líbil.

„Přišel jsem manželku vyzvat hned k druhému tanci,“ připojil se Julius Paulovčák, který seděl na pohovce.

Když mu vojna skončila, vrátil se zpátky domů na Slovensko. Oba dva si mysleli, že nešlo o nic vážného. Vyměnili si adresy a nevěřili, že jejich přátelství bude pokračovat. „Když odjížděl domů, řekla jsem mu, že pokud již má nějaké děvče, ať na mě zapomene a nepíše mi. Tak bych věděla, že vše skončilo,“ vyprávěla manželka.

Netrvalo dlouho Libuši přišel dopis a půl roku po Juliově odjezdu domů, dnes vlastně do zahraničí se opět vrátil do Benešova. Jejich vztah byl v mnoha věcech od těch dnešních odlišný. Dlouho si oba vykali a první polibek si vyměnili po téměř jeden a půl roce od seznámení.

„Byla jsem vychovávaná velmi přísně v katolické rodině,“ vysvětluje Libuška.

Svatba se konala tři roky po tomto tomto osudovém plesu. Dne 30. ledna 1960 si řekli své ano na celý život a dodnes si stojí za tím, že jejich rozhodnutí bylo správné. „Nikdy jsme nepřemýšleli o tom, že bychom se mohli rozejít,“ pokyvovali manželé hlavou a vyměnili si něžný pohled přes místnost.

Nyní jsou spolu již více než padesát let. Vychovali dvě dcery, která jim prý dělají samou radost.

Netrvalo dlouho a na stole se objevilo album plné rodinných fotografií, které Libuše pečlivě popisuje. Ke dvěma dcerám, o kterých mi řekli, během krátké chvíle, přibyla ještě tři vnoučata a jedno novopečené pravnouče usmívající se z růžové zavinovačky.