Krajský úřad jako orgán státní správy vyslyšel námitky řady okolních radnic, institucí a především stovek obyvatel Vlašimska. Zamítl z hlediska vlivu na životní prostředí dlouho připravovanou stavbu bioplynové elektrárny u Pavlovic.

Platnost závazného stanoviska je pět let

Odbor životního prostředí a zemědělství v odůvodnění uvedl: „Po zvážení všech okolností, na základě dokumentace, posudku, veřejného projednání a vyjádření k nim uplatněným, dospěl příslušný úřad k závěru, že navržené řešení záměru neumožňuje zajištění ochrany obyvatel a složek životního prostředí v míře tolerovatelné obyvateli regionu z pohledu narušování faktorů pohody bydlení, a proto se rozhodl vydat nesouhlasné závazné stanovisko."

Proces EIA hodnotí vlivy nad rámec pouhého zjištění, zda jsou plněné stanovené hygienické a jiné limity. Celé řízení ukázalo, že příprava stavby bioelektrárny dlouhodobě stresuje část obyvatelstva a postupně je utvrzuje v nesouhlasu se záměrem.

Lidé odmítají strpět byť nevýznamné ovlivnění stávající zátěže životního prostředí stavbou či provozem. Obavy obyvatelstva se i přes relativně dlouhý proces přípravy záměru, oznámení EIA bylo zveřejněné v květnu 2012, nepodařilo snížit.

Při veřejném projednání byl vyjádřený většinový nesouhlas se záměrem ze strany samosprávy obcí ovlivněných záměrem i veřejnosti. Posuzování vlivů na životní prostředí bylo provázené jejich zásadním a masivním nesouhlasem. V regionu vznikla občanská iniciativa proti stavbě bioplynové stanice, která shromáždila přes 5000 podpisů.

Od doby přípravy záměru v roce 2008 se situace v regionu z hlediska zpracovatelů biologicky rozložitelného odpadu značně změnila. V předchozích šesti letech byly na Vlašimsku zprovozněné tři bioplynové stanice (Trhový Štěpánov, Čechtice, Načeradec). V dostupné vzdálenosti do 30 kilometrů jsou další v Jankově, Přibyšicích a v Petrovicích u Bystřice. Některé z nich se podle informací úřadu potýkají s problémem nedostatku většího množství vstupních materiálů.

Navíc začaly fungovat kompostárny a ve Vlašimi spalovna štěpky, takže vstupní suroviny by bylo nutné dovážet i ze značných vzdáleností. Právě doprava vstupních surovin a odvoz digestátu velkokapacitními traktorovými cisternami jako možný zdroj obtěžování i centrem Vlašimi byla hodně kritizovaná, nemluvě o možném úniku pachových látek šířících se z přepravní techniky.