Traktorová trať měřící půl kilometru byla zaměřená zejména na zručnost, nicméně důležitý byl i celkový čas. Závodníci museli předvést kombinaci slalomu, couvání a jízdy bahnem, což v jednom případě skončilo i převrhnutím traktůrku a vyvoláním senzace u diváků.

Mezitím, co traktůrky soupeřily na život a na smrt, vedle si to rozdávaly „vraky". Ty měly 15 rozjížděk rozdělených na pět kol. Závod to byl opravdu divoký a není divu, že to do sebe závodníci několikrát „bouchli" a jeden závodník se otočil o 360 stupňů přes střechu. Díky bohu se jemu ani jeho posádce vůbec nic nestalo a po menší opravě mohl pokračovat i do další rozjížďky.

Pár nešťastníků na tom už tak dobře nebylo, neboť je jejich „vraky" zradily již při prvních rozjížďkách a nemohli v závodě pokračovat. Vždyť jak chcete řídit auto, když se vám utrhne motor i s převodovkou a za jízdy vám zmizí řadící páka? Proto i jim patří obdiv za snahu, se kterou do toho šli.

Mezi závodícími muži byla též jedna závodící dívka, která se v konečném pořadí umístila na krásném 7. místě jenom proto, že jí v poslední rozjížďce zklamal stroj, který, stejně tak jako u mnoha posádek před ní, vypověděl službu a prostě nejel. Dívka sice neskončila na stupních vítězů, ale patřil jí obdiv závodících mužů a všech přihlížejících diváků.

To už se ale v přilehlé bažině sváděl lítý souboj offroadů a čtyřkolek o to, jak nezapadnout do, na první pohled jednoduchého terénu. Již po zkušební jízdě bylo totiž zřejmé, že trať která vypadá na první pohled jednoduše a nevinně, bude úskalím i favorizovaných čtyřkolek.

Bylo se opravdu na co dívat a to zejména v úsecích, kde si bažina se závodníky tak pohrála, že je nechala zapadnout půl metru do bahna. Nebylo tedy výjimkou, následné vyprošťování a odtažení vozidel mimo „bahenní" zónu. I tady došlo k menší nehodě, a to odpadnutým kolem mladého „offroaďáka". Kolo se opravilo a závodník pokračoval v dalších kolech. Trať pro offroady a čtyřkolky se jela dvakrát v jednom směru a naposledy v protisměru.

Mezitím nezahálely ani zmíněné traktůrky. Čtyři se vrhly na rallycrosovou trať,  kde si měřily síly v rychlosti.  Zbylé traktůrky taktéž neváhaly a rozjely se po offroadové trati, na které zapadly skoro ve sto procentech případů. Podívaná to byla opravdu velmi zajímavá a svým způsobem i velmi vtipná a strhující.

Celkově se bylo opravdu na co dívat. Nechyběly „infarktové" zážitky v podobě převrhnutých strojů, upadlých kol a závodníků obalených bahnem.

Taktéž mohli diváci shlédnout podomácku vyrobené traktůrky i čtyřkolky, na které musí být jejich majitelé náležitě hrdí. Všichni si užili adrenalin na rallycrosové trati a jeden menší požár v elektrice „vraku".  Stručně řečeno, vše bylo velmi povedené.

Dík patří zejména místním sponzorům, bez nichž by se tato akce nemohla nikdy uskutečnit a za podporu dobré akce, kterou se příští rok snad  podaří zorganizovat stejně úspěšně, aby mohl přerůst v každoroční tradici.

Vždyť na co je lepší pohled než na spokojené přihlížející diváky. Na „taťky" ukazující svým malým synům, že i traktůrek po dědečkovi z roku 1960 nepatří do starého železa, ale právě naopak, jdou s ním zažít neuvěřitelné věci. A to byl i náš záměr. Ukázat všem věkovým skupinám, že bavit se jde i po svém?

Pohár pro vítěze by si zasloužili úplně všichni závodníci za to, že nám připravili tak úžasné zážitky, nicméně jak už to při závodech bývá, ohodnoceni poháry byli jen vítězové. Ti ostatní si domů kromě nádherných zážitků odnesli alespoň diplom, který jim bude první Traktoriádu ještě nějakou chvilku připomínat.

Andrea Skalická