„V Benešově máme dvě množiny bezdomovců. Jedna působí kolem denního stacionáře a noclehárny, druhá se zabydlela v polorozpadlých barákách v areálu bývalých Táborských kasáren," uvedl Radek Stulík, velitel Městské policie.

„Přes den se pohybují především na vlakovém nádraží. Z vestibulu u pokladen a z nástupišť je opakovaně vykazujme, protože tam pokud necestují, podle přepravního řádu tam být nesmí. Odpoledne se shlukují v nádražní restauraci," upřesnil velitel strážníků. Chytřejší a movitější z osob bez přístřeší si proto kupují nejlevnější jízdenku na vlak a městští policisté jsou na ně krátcí.

„Místních z Benešova je tady minimum. Jsou tady osoby z Vlašimi, Votic, Týnce nad Sázavou, Královéhradecka, Plzeňska, Moravy i Slovenska," popsal strukturu benešovských bezdomovců Radek Stulík. „Jeden z nich je dokonce strojní inženýr, další si zase pořídil čtenářskou průkazku, aby mohl pobývat v městské knihovně legálně," upřesnil.

Knihovnu strážníci pravidelně kontrolují

Na benešovském Malém náměstí v objektu s lékařskými ordinacemi, jejíž část slouží jako knihovna pro dospělé i děti, se skupinky bezdomovců v mrazivých dnech ve vstupní, volně přístupné hale objevovaly.

„Bezdomovci na sebe hlasitě povykovali a zapáchali. Většinou z nich táhl alkohol. Pro lidi, kteří procházeli do knihovny, to bylo nepříjemné. Zejména pro ženy a matky, které potřebovaly v klidu nakojit mimina. Teď už tady máme klid. Městští policisté polikliniku pravidelně kontrolují," svěřila se obsluha šatny v poliklinice.

Benešovští bezdomovci si v knihovně proti sobě popudili veřejnost například i při adventní výstavě, kde okupovali místa k sezení, takže je museli strážníci z prostor opakovaně vykazovat.

Žádosti o peníze ignorovat

Velitel benešovských městských strážníků působil řadu let u Policie ČR v pražské motorizované pohotovostní jednotce, tak má s chováním bezdomovců bohaté zkušenosti. Jedni jsou nenápadní a kolemjdoucí neotravují. Další kategorie zkouší slušně požádat o cigarety nebo hrst drobných mincí pod různými záminkami.

Nejvíce obtěžující jsou jedinci, kteří se dožadují peněz vlezle, až nevybíravě. „Ignorovat je. V opačném případě hned volat městskou policii na lince 156 nebo republikovou prostřednictvím tísňové linky 158," poradil Radek Stulík.

Občanům i městu nejvíce vadilo, že se skupinky lidí bez zázemí objevovaly v benešovských ulicích, na nádraží a kolem škol ráno mezi 7. a 8. hodinou. To bylo odstraněné navázáním provozní doby noclehárny a nízkoprahového denního centra.

Pečovatelská služba okresu Benešov v něm vloni evidovala 112 lidí bez zázemí, v roce 2015 o šest méně. Terénní programy po celém Benešovsku využívalo vloni 144 osob, rok předtím 140.

Pomáhají jim hledat zázemí a práci

„Počty klientů jsou v meziročním porovnání každoročně obdobné. Od října poskytujeme nově sociální službu azylového domu pro sedm mužů bez domova. Kapacita je naplněná," objasnila Alena Králíčková, ředitelka pečovatelské služby. Vhodné nabídky zaměstnání dávají klientům na nástěnky. 

„Během zimy tak pracovníci benešovské služby pomohli řadě lidí bez přístřeší s hledáním pracovní pozice a následným přijetím do zaměstnání. Spolupracujeme s úřadem práce a personální agenturou. Pomáháme jim s vytvářením životopisů a motivačních dopisů. Nacvičujeme s nimi pohovory a telefonní rozhovory s potenciálními zaměstnavateli," nastínila péči o lidi bez přístřeší Alena Králíčková.

V azylovém domě se podařilo pečovatelské službě zaměstnat tři klienty i na dohodu o práci. V nízkoprahovém denním centru jich brigádně pracuje osm. „Podařilo se v něm stabilizovat čtyři klienty, kteří bydlí, pracují a nevrací se.  V azylovém domě tři klienti udělali pokroky v abstinenci, drží si zaměstnání i ubytování a obnovili kontakt se svými blízkými," pochlubila se vedoucí pečovatelské služby.

Horší situace se zařazením do běžného života panuje v nízkoprahovém denním centru, do něhož se osoby, nemající pracovní návyky a nedodržující pravidla na ubytovnách, vrací.

Město Votice má od nežádoucích osob pokoj

 „U nás nejsou. Stahují se do míst, kde je zázemí pro přezimování, což mají v Benešově na vlakovém nádraží. Tam obsazovali čekárnu a vestibul, lidi se jich štítili a radši, aby nechytili nějakou nemoc, čekali na vlak na peróně. Když bezdomovci nenajdou zázemí, odjedou jinam," vysvětlil votický strážník Luboš Bindl, který před zklidněním situace sloužil v Benešově.

„Ve Voticích pamatuji jednoho bezdomovce před dvěma lety. Musím pochválit odbor sociálních věcí, který vyhledal jeho příbuzné a ti se už o něho postarali," upřesnil Luboš Bindl.