„Jezdí převážně holky, přibližně ze tří čtvrtin. Asi mají větší sklony k dobrovolničení," zauvažovala Iva Vančurová, která pobyt cizinců organizuje.

V sedmičlenné skupině, která v rámci mezinárodního dobrovolnického   programu pomáhá obci s úklidem zbytků dřeva a větví po kácení lesa, jsou i dvě dívky z Turecka a jedna z Francie.

Jaké jsou jejich bezprostřední dojmy po jejich týdenním pobytu  na České Sibiři a setkáních z místními lidmi? Co je překvapilo nebo zaujalo?

Günseli Örnekli,  19 let, Turecko.

Günseli Örnekli,  19 let, Turecko: „Jsem v Čechách poprvé a krátce.  Teprve od 16. června, při nástupu na pomoc v Mezně.  Nepřišlo mi, že by tady bylo něco zvláštního. Češi jsou podobní Turkům. Jsou příjemní a přátelští jako my,  Turci," uvedla studentka administrativy obchodu z Izmiru.

Mathilde Bigot, 22 let,  Francie.

Mathilde Bigot, 22 let, Francie: Dívku z předměstí  Paříže, kde studuje na stavební fakultě polytechnické vysoké školy geologii,  překvapila vesnická svatba. „Viděla jsem tady svatbu.  Ta byla úplně jiná,  než ve Francii. Překvapilo mě  a nečekala jsem, že tady budou lidé tak přátelští. I když Češi moc neumluví cizími jazyky, snaží se alespoň pozdravit a popovídat si," zamyslela se Francouzka, jež ale v Mezně hovoří, tak jako další dobrovolníci,  anglicky.

Damla Göker, 20 let, Turecko

Damla Göker, 20 let, Turecko: Studentka počítačové informatiky z Izmiru na pobřeží Jónského  moře měla možnost podívat se do Prahy. „Moc se mi tam líbilo. Fascinovala mě, protože se zajímám o historii. A tu má bohatou, jako Turecko. Líbí se mi,  že lidé jsou tady moc přátelští a milí."

V pátek se dobrovolníci s obyvateli rozloučí při táboráku a v sobotu se plní  dojmů vrací do svých domovin.

Dívka z Turecka odjíždí již brzo ráno vlakem do Prahy, aby odcestovaly poledním letadlem.