„Příjezd byl krásný, triumfální. Čekala na nás půlka vesnice s prapory uprostřed silnice," popsala Romana Jiráková (na snímku vlevo), starostka Sboru dobrovolných hasičů Střezimíř, slavný návrat z mistrovství.

„Máme tradici, když se umístíme na soutěži do třetího místa, objedeme po návsi čestné kolečko s houkáním. Lidi už vědí, že když se houká, tak se vracíme s úspěchem," dodala starostka.

Základní kádr středočeského týmu: Eliška Pejšová, Dominika Jiráková, Karolína Kubešová, Aneta Cedivodová, v němž působí Hana Novotná a Simona Babická z SDH Střezimíř, jež se čtvrtečního fotografování neúčastnily, pro vrcholný závod posílily Eliška Aubrechtová z Dalov a Kateřina Škvorová ze Všechlap na Divišovsku i Lucie Pohanková z Pískové Lhoty na Nymbursku.

Družstvo trénoval Pavel Střelka, jemuž pomáhala Šárka Čuprová

Měsíce trénování v tělocvičnách i na hasičském hřišti běhů na sto metrů, štafet i požárních útoků se střezimířským dorostenkám, které s požárním sportem začínaly na České Sibiři jako malé děti, zúročily zlatými medailemi z červencového republikového mistrovství.

První víkend o prázdninách slavily dívky ve věku 14 až 18 let vítězství v krajském kole a postup na šampionát, poslední srpnový je zadaný pro oslavy titulu a ocenění od obce Střezimíř.

Zlatý tým dorostenek trénoval Pavel Střelka, který stejné disciplíny běhal už odmala, takže praktické zkušenosti mu nechybí.

Respektují vás dívky, nebo se s nimi musíte dohadovat?

Po pravdě jsem si kolikrát říkal, kdyby mi bylo 40 let, bylo by to jiné. V mém věku to není ideální pozice, ale nám to funguje. S holkami jsme toho dokázali hodně a asi bych se jich nevzdal. Jsem za to strašně rád.

Musel jste v průběhu přípravy měnit sestavu?

Od ledna, kdy holky nastoupily, jely, jak měly. Akorát byl problém, že s námi na mistrovství nemohla vyrazit Simona Babická, která hraje také basketbal. Na úsecích štafet i požárního útoku změny byly, protože jsme si na republikové mistrovství půjčovali tři holky. Na běžecký úsek jsme postavili rychlejší, jinak bychom to nedali. Při požárním útoku nastoupila na sání Eliška Aubrechtová z Dalov.

Kdyby ve Střezimíři skutečně hořelo, daly by dívky dopravní i útočné hadicové vedení dohromady?

Určitě. Rychleji, než chlapi.

Materiál máte totožný pro soutěže i ostré zásahy?

V hasičárně jsou hadice, savice a hasičské armatury v regálech rozdělené na závodní a zásahové. Při povodních použila jednotka požární ochrany na čerpání vody i dětské hadice, včetně sacího koše. I když po pravdě, materiál není stoprocentní. Ale už se to pomalu lepší. Pro soutěže nám hodně pomohl Sbor dobrovolných hasičů Načeradec, který nám na sezónu půjčil savice. Už i hadice máme lepší, kvalitnější. Není problém, když holky postoupily, si pořídit lepší vybavení.

Obdržel jste jako trenér za vítězství něco, nebo celá dřina a čas byly jen za „hubičku"?

Dostal jsem medaili a mám dobrý pocit. To mi stačí.

S tréninky vítězného týmu pomáhala Šárka Čumpová z ženského družstva, která však v Praze nebyla. „Sledovala jsem výsledky na internetu, na konci dne volala. Při jejich příjezdu bylo velké objetí a gratulace."

Zlaté dívky z České Sibiře

Eliška Pejšová, Borotín, studentka gymnázia v Táboře: Se sportem jsem začínala od 3. třídy jako mladá hasička. Ve vítězném požárním útoku jsem běžela pravý proud a ve štafetě hadice. Stovky běhala každá z nás. Při prvním pokusu na stovkách jsem měla potíže s hadicemi. Při vážení a měření byla jedna hadice lehčí. Nacpala jsem do ní písek z pískoviště a prošlo to.

Karolína Kubešová, Mezno, studentka Střední pedagogické školy Prachatice: Při předchozích soutěžích jsem proskakovala oknem (bariéra s výřezem), ale na republice jsem štafety neběžela. Při požárním útoku tahám hadice „B", které skládáme do harmoniky. Když jsme měly pauzu a běhali kluci, šly jsme se podívat po okolí stadionu. Atmosféra při závodech byla super. Na tribuně měla třeba Ostrava velkou fanouškovskou základnu a obrovskou podporu. Bylo hodně hezké, jak nám na stupni vítězů tleskali. To bylo fajn. My jsme měly jen několik lidí na pomoc s materiálem.

Aneta Cedivodová, Střezimíř, žákyně 9. třídy základní školy: Štafetu jsme neběhala, jen stovky a psala testy. Při útoku jsem byla jako strojnice požární stříkačky PS12. U ní mi trenér poradí, kdy pustit vodu. Strojnici jsem letos dělala ještě i u mladých hasičů.

Dominika Jiráková, Střezimíř, studentka Střední potravinářské školy Veselí na Lužnicí: Při štafetách skáču osmdesáticentimetrovou bariéru a při požárním útoku tahám rozdělovač na vzdálenost 35 metrů. Na místo si mohou připravit značku, terčík, abych alespoň orientačně věděla, kam až běžet. Už se mi stalo, že jsem jí přeběhla a hadice mě stáhly zpět. Nebo se zasekne pojistka a voda stříká všude, že jsem celá zlitá.