„Dostala jsem se k tomu tak, že jsme jako děti chodily s rodiči na nácviky na soutěže. U dobrovolných hasičů byla vlastně celá rodina. Máma, táta, strejda, teta i babička. I když ta už na soutěže kvůli svému pokročilému věku nejezdila,“ uvedla na začátek svého vyprávění Anežka Kopecká, kterou znají všichni spíš jako Ášu.

Ve SDH Krhanice působila už od roku 1958, kdy vzniklo historicky první družstvo děvčat. Do té doby jezdili na soutěže pouze chlapci. Oficiální a právoplatnou členkou hasičského sboru se stala ovšem až v roce 1961, kdy dovršila patnácti let.

„V tom byl zásadní rozdíl oproti dnešku. U hasičů mohl být kdokoliv a jakkoliv mladý či starý. Ale členem se mohl stát až v patnácti letech. Teď se počítá členství od prvního dne, kdy vstoupíte do jejich řad, bez ohledu na to jestli vám je pět nebo padesát let,“ vysvětlila Áša s kterou oslaví půl stoleté výročí u krhanických dobrovolných hasičů i její dlouholetá kolegyně Jiřina Lagová.

Áša Kopecká je členkou dobrovolných hasičů, jejichž sbor má dlouholetou tradici. Dne 27. dubna 1895 byla první ustavující schůze. Od té doby prošlo jeho řadami velké množství obyvatel Krhanic, kteří dosáhli nemalých úspěchů.

„V roce 1953 vzniklo družstvo chlapců, kteří se o dva roky později zúčastnili celostátní soutěže v Brně, kde nakonec rozdílem jednoho a půl bodu skončili na druhém místě,“ vysvětlila žena.

Po tomto úspěchu se rozpoutal mezi dětmi a mládeží velký zájem o hasičský sport. V roce 1958 se ke chlapeckému mužstvu přidalo i družstvo děvčat a úplný vrchol byl v roce 1959, kdy se SDH Krhanice mohl pochlubit týmy mladších a starších žáků, mladších a starších žákyň a družstvem dorostenců, které se dostalo až do celostátní soutěže v Bratislavě, kde skončilo na krásném čtvrtém místě.

Na první závody jela v roce 1961

Na start svých prvních hasičských závodů se Anežka Kopecká postavila v roce 1961 ve Vlašimi, kde soutěžila v družstvu žen společně se svou mámou a již zmiňovanou Jiřinou Lagovou. S tou se ostatně účastnila dalších sportovních klání až do roku 1998, kdy obě ukončily závodní dráhu.

Za sedmatřicet let nejrůznějších soutěží vystřídala v družstvu, jak sama říká, snad všechna čísla. Oficiálně byl ale její postem útočný proud.
„I když jsem dobrovolnou hasičů takových let, u skutečného požáru jsem nikdy nezasahovala. Nejdřív to bylo vzhledem ke studiu na střední a vysoké škole a potom kvůli vytíženosti v zaměstnání,“ uvedla Áša.

V osmdesátých letech minulého století byla dlouholetá členka krhanického sboru dobrovolných hasičů vedoucí a trenérkou ženského družstva. I tak stále aktivně závodila.

Zlomovým obdobím byl rok 1970

Velký zlom nastal v roce 1970. Od toho roku přestala být Anežka pouhou členkou krhanických hasičů, ale začala zastávat nejrůznější funkce. Vrcholem byl rok 1988, kdy přijala funkci, tehdy ještě předsedy SDH Krhanice, kterou do té doby zastával její otec. Tu musela ale kvůli vysoké pracovní vytíženosti na začátku devadesátých let opustit a vrátit se k ní až v roce 2004. To už jako starosta hasičů.

„Před dvěma lety jsem ale dobrovolně odstoupila, protože nově příchozí členové měli jiné představy o práci dobrovolných hasičů. Měla jsem dojem, že zcela zmizela původní myšlenka této organizace,“ zkonstatovala smutně Kopecká, která je mimo jiného od roku 2006 držitelkou medaile zasloužilý hasič a i členkou klubu zasloužilých hasičů okresu Benešov.

V dřívějších dobách bylo zvykem zvát na významné oslavy týkající se krhanického sboru dobrovolných hasičů bývalé členy, krhanické rodáky a vlastně i celou vesnici. To ale podle slov usměvavé ženy současní příslušníci sboru neuznávají.

Tvořila směrnice pro hru plamen

„Když jsem je na to upozornila, bylo mi řečeno, že se budou zvát pouze ti, co dostali vyznamenání,“ řekla na závěr Anežka Kopecká, která byla jednou z tvůrců směrnic pro celostátní hru plamen.

Zároveň upozornila na to, že SDH Krhanice má raritu, kterým je prapor sboru, jenž je k vidění v hasičské zbrojnici. Ten v roce 1897 vyšila učitelka ručních prací B. Platilová a 30. května téhož roku ho vysvětil s nevšední ochotou na krhanické návsi pod mohutnou lípou týnecký kaplan František Lásko.